Česká literatura doby Karla IV_
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Konrád Waldhauser – augustinián (řád byl 1 z center nové zbožnosti), pozván Karlem IV., kázal německy u dvora, hlavně proti kupčení v církvi.
Jan Milíč z Kroměříže – kázal česky pro široké vrstvy, proto větší vliv, vzdal se úřadu v kanceláři Karla IV., majetek zčásti rozdal, z části z něj vybudoval vzornou farnost (nazval ji Jeruzalém) se školou pro kazatele a útulkem pro obrácené nevěstky (dnes Milíčův dům – po 2.sv.v. zde Přemysl Pitter vytvořil útočiště pro děti – české, židovské, německé, pomáhal všem bez rozdílu), jeho žáci pak vytvořili středisko českého kazatelství v Betlémské kapli (stavěna od 1391).
Matěj z Janova – učenec, kázal latinsky, hlavně svobodu kázání, návrat k životu prvních křesťanů.
Rysy husitské literatury
Literatura se v době husitské zásadně změnila, neboť se stala prostředkem politického boje. Byla těsně spjata s aktuálním děním, může sloužit i jako svědectví o něm. Nebyla však jednolitým celkem (prohusitská×protihusitská), byla tendenční (každý píše z pozice jedné strany). Měla tedy cíle agitační, propagační, výchovné, vzdělávací, byla bojovná, kritická. Hojně se proto pěstovaly kratší žánry s takovým zaměřením – písně, kázání, traktáty, listy, kroniky, polemiky (spory), obrany, satiry. Nebyl prostor pro tvorbu výhradně uměleckou, popř. zábavnou, proto mizí eposy, legendy, drama apod. Čeština více proniká do děl teologických, naučných, do správní oblasti, i do bohoslužeb. Latina se objevuje v tvorbě určené vzdělancům, čeština v tvorbě pro široké vrstvy obyvatelstva. Jazyk (v próze i v poezii) se přibližuje běžné, hovorové řeči; převažuje přímé vyjadřování, bez uměleckých obrazů. Rozšířila se znalost čtení a psaní. Úsilí o zpřístupnění literatury a vůbec duchovních statků nejširším vrstvám lze považovat za největší kulturní přínos husitské doby.
TRAKTÁT- středověké učené pojednání, rozprava, úvaha, původně o otázkách náboženských, později i otázky filozofické, mravní (etické); psali: Štítný, Hus, Chelčický
KÁZÁNÍ - výklad biblického textu po četbě výňatku z Bible, rozvádí jeho myšlenky, dokumentuje na příkladech ze života, směřuje k mravnímu ponaučení
POSTILA (latinský název z post illa verba = po těchto slovech) - kázání nebo soubor kázání
Tomáš Štítný ze Štítného (asi 1333 - mezi 1401-1409) – není reformátor, neřadit mezi Husovy předchůdce; zchudlý šlechtic z jižních Čech. Nebyl vědec ani originální myslitel, byl vzdělanec – samouk, byl laik, tj. nebyl teolog, univerzitní studia opustil, přesto se mu podařilo vyložit základní křesťanské myšlenky a zásady křesťanského života i otázky spjaté s životem společnosti tak, že byly srozumitelné i prostým lidem a dětem. Dosáhl toho jednak tím, že psal o teologických a filozofických otázkách česky (taková literatura se do té doby psala výhradně latinsky), ale také tím, že vytvořil jasný, osobitě propracovaný výkladový styl (jazyk věcný, přístupný, ale má i estetické hodnoty, zvládl i překlad složitých pojmů a latinských vazeb). Jeho prózu bychom mohli zařadit jako popularizační, populárně naučnou a nábožensky výchovnou - zpřístupnil soudobou vzdělanost nejširším vrstvám. Proto bývá považován za klasika české naučné prózy. Své traktáty, původně určené rodině, čeledi, sousedům, sestavoval do souborů: