Literární interpretace č. 15 - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

Kompoziční části děl:

1. Hordubal

• Expozice: návrat Hordubala z Ameriky

• Kolize: přivítání se s ženou a dcerou; seznámení se se Štěpánem

• Krize: rvačka Hordubala v hospodě; zrušení sňatku Štěpána a Hafie; vyhození Štěpána; Jurajova nemoc a smrt

• Peripetie: vyšetřování Hordubalovi vraždy; zatčení Štěpána a Polany

• Katastrofa: soudní slyšení, výslech svědků; odsouzení Štěpána a Polany

1. Povětroň (rámec)

• Expozice: seznámení s nemocničním prostředím

• Kolize: přívoz neznámého pacienta

• Krize: vzbuzení zájmu o pacienta; jednotlivé interpretace jeho životního příběhu

• Katastrofa: smrt Případu X a zjištění určitých informací o něm

1. Obyčejný život (rámec)

• Expozice: seznámení s rukopisem nebožtíka železničáře

• Kolize: snaha železničáře popsat normální život

• Krize: postupné objevování temných a rozporuplných stránek železničářova života

• Peripetie: tendence železničáře si všechny segmenty své osobnosti uspořádat

• Katastrofa: železničářovo smíření se s osudem a svým životem

4. JAZYKOVÁ VRSTVA

V Hordubalovi se objevuje jak spisovná čeština (vyprávění, soud) včetně archaismů a historismů, tak hovorová (dialogy vesničanů, Hordubalovy myšlenky) včetně nářečních výrazů, amerikanizmů (Hordubalův příjezd) a slovenských slov (Rybáry). Povětroň je povětšinou napsaný spisovně až na fiktivní dialogy z básníkova románu, zde se spisovný jazyk mísí s hovorovými, španělskými a anglickými výrazy. Obyčejný život je takřka celý ve spisovné češtině občas obsahující výrazy z prostředí zahradnictví a železnice, popř. pár hovorových a nespisovných výrazů. Z jazykových prostředků se často vyskytují přirovnání (např. „hřála se jako zmije“, „obočí jak dvě housenky“), hyperboly (např. „je zlostí celý žlutý“), personifikace (např. „taková tma, co dýchá“), eufemismy (např. „dušinko“), synestezie (např. „bezdeché ticho“), apostrofy (např. „Ježíši Kriste, Ježíši Kriste!“), dysfemismy (např. „darmojede“), synekdochy (např. „Hej, hospodo!“) či enumerace (např. „brambory, ovsy, žita“). V jasnovidcově vyprávění se také objevuje několik aluzí (např. řeka Léthé, Příběh marnotratného syna). Časté užívání vykřičníků a otazníků uprostřed vět.

1. VLASTNÍ NÁZOR

Musím po pravdě říci, že jsem čekal poněkud více epiky a méně filosofie a odbornosti od těchto povídek. Zdálo se mi, že autor v některých částech až moc dezinterpretuje a misinterpretuje jednotlivé příběhy, jako by je de facto deformoval. Neustále pak čtenář nemá jasno, co je pravda a co je jen iluzí a už je po tolika stránkách unavený si v tom jaksi udělat jasno. Musím však opět říci, že povídky jsou velmi originálně napsané a číst je lze označit za jakýsi hravý experiment.

Hordubal byl po epické stránce nejšťavnatější a pozvolné vyprávění první knihy zas tak neškodilo. Vše totiž bylo připraveno na dynamické změny v podobě vraždy, zatčení a odsouzení hlavních postav. Zatímco vše funguje v první knize v jaksi zaběhnutých kolejích, ve druhé a třetí knize jsou postavy událostmi postaveny do naprosto jiných a takřka protichůdných pozic (např. Hafie svědčící proti Polaně a Štěpánovi). Mé sympatie byly na Hordubalově straně, těžko říci, zda to měl těžší, když žil, anebo když už bylo jeho jméno překrucováno u soudu.