Literární interpretace - Povídky malostranské

1. Figurky

Kritická povídka o mladém studentovi práv Krumlovském, který se v očekávání klidného studia odstěhuje na poetizovanou Malou Stranu. Postupně však, jak přichází do kontaktu s otravnou konduktorkou, zvláštní smetánkou v domě a pijany v hospodě, studování se příliš nevěnuje. Začíná si zvykat na zdejší život, v tom ale je nařčen nadporučíkem z pomlouvačství a je vyzván na souboj, který vyhraje. Následně se odstěhuje, čímž Neruda shazuje idealizaci Malé Strany předchozích povídek.

Děj – syžet: Všechny povídky jsou psány v prozaické podobě. Autor umně a dle potřeby střídá popisný a vypravěčský styl, výjimečně se prolínají. V krátkých povídkách převažuje popis pro rychlejší představení situace a do dialogů se autor pouští jen při klíčových momentech. Zatímco v delších povídkách (hlavně Týden v tichém domě a Figurky) jsou v jednotlivých útržcích obsaženy jak dialogy pro zejména ostrou výměnu názorů (užití přímé řeči), tak vnitřní monology – zejména vypravěče (užití nepřímé řeči). Zároveň jsou některé vložky do děje u Týdne v tichém domě vypsány jako korespondence, či jako útržky z deníku. Tomuto způsobu psaní pak podléhá zcela novela Figurky.

Vypravěč: Vypravěč je velice úzce spojen s prostředím vyprávění a jelikož na Malé Straně vyrůstal, moc dobře ji znal. Avšak povídky, co se vypravěčství týče nejsou jednolité. Jakási wir-forma, jako by čtenáře Neruda zakomponoval do děje a komunikoval s nimi, se vyskytuje v Týdnu v tichém domě. Co se týče již předtím zmíněných vzpomínkových povídek, zde je autor hlavní postavou skutečných událostí; vypráví se v ich-formě. V ostatních povídkách nás v ich-formě vypravěč do děje uvede a pak přeskočí na jinou – hlavní postavu a posléze je příběh vyprávěn v er-formě. V Týdnu v tichém domě by měl Nerudu představovat Václav, ve Figurkách koncipient Krumlovský.

Prostředí: Děj se odehrává v různých vrstvách, oblastech, místech a zákoutích na Malé Straně ke konci první poloviny 19. století. Ona místa jsou věrohodně popsána a fakticky existují. S autorem se podíváme na život měšťanů při studiu, v typických domech, z pohledu „cizinců“, ve vyhlášené hospodě, za žebrákem a dalšími zvláštními zřejmě existujícími postavičkami.

3. KOMPOZIČNÍ VRSTVA

Většina povídek má chronologický postup, který se hodí k věcnému a většinou spontánnímu popisu malostranského mikrosvěta a různých událostí. Většinou se jedná o kusé informace, děj není moc plynulý, což však z povídek činí originální kusy. Pár retrospektivních momentů má Pan Ryšánek a pan Schlegl a Večerní šplechty, celkovému schématu povídek se vymyká Psáno o letošních Dušičkách. Tato povídka nás seznamuje pro větší efekt až později s konkrétním příběhem a jejím následkem.