Mácha Máj

Waverly, Ivanhoe

● názvy (případně obsahy) dalších autorových děl

- začínal německy psanými básněmi

- od r. 1830 psal česky

Svatý Ivan – první báseň psaná česky

Charakteristika uměleckého textu jako celku:

● literární druh a žánr

Lyrika, lyricko-epická báseň

● literární forma

poezie

● dominantní slohový postup

vyprávěcí (ze strany vypravěče)

● typ vypravěče

er-forma

● určení místa a času textu

Děj se odehrává u města Hiršberg mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll k východu, západu, poledni a půlnoci okazují.

Pozdní večer, první máj. – čas není specifikovaný, ale lze soudit, že se jedná o básníkovu současnost.

● stručné nastínění děje

I. zpěv:

Dívka sedí večer 1. května u jezera a čeká na svého milého. Bojí se, že nepřijde, a pláče. Přijíždí loďka a plavec dívce řekne, že její milý je ve vězení ve věži za to, že zabil svého vlastního otce. Zítra má být lámán v kole. Loďka odplouvá a dívka se vrhá do hlubin jezera.

„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!

II. zpěv:

Je noc, vězeň sedí ve věži. Přemýšlí, jestli na něj jeho milá myslí. Usíná a ve snu si promítá svůj život. Otec ho vyhnal do světa, šel k loupežníkům a stal se „strašným lesů pánem“. Zamiloval se a zavraždil svůdce své milé, aniž by v tu chvíli věděl, že je to jeho otec. Nyní řeší, na čí straně je vlastně vina a co bude po smrti. Padající kapky mu odměřují čas. Strážný, který vyslechl vězňovy myšlenky, se již nikdy neusmál. Zvon bije půlnoc.

I. intermezzo:

půlnoc; sbor duchů se rojí na popravčím pahorku. Připravují se na příchod nového mrtvého, chystají mu dary. Začíná nový den.

III. zpěv:

Je ráno 2. května, lid spěchá z města k místu popravy. Průvod se strážci a odsouzeným došel ke kapli. Zločinec se naposledy rozhlíží, loučí se se svým rodným krajem. Je sťat katem a jeho tělo bylo vpleteno do kola. Mrtvá hlava se rozhlíží po kraji, nastává večer.

„Viléme! Viléme!! Viléme!!!“

II. intermezzo:

Vilémova družina loupežníků truchlí po svém vůdci.

„Pán náš zhynul! – zhynul!! –zhynul!!!“

IV. zpěv: Po sedmi letech, 31. prosince, přijíždí na koni na pahorek vypravěč příběhu. Na pohorku stále stojí kolo s Vilémovou lebkou. Druhý den, 1. ledna, se ptá hostinského, čí tělo viděl, a hostinský mu vypráví nám již známý Vilémův osud. Poutník poté odchází, ale místo popravy ho vábí zpátky. Vrací se 1. května, usedá na zem a rozjímá o životě.

„Hynku! Viléma!! Jarmilo!!!“

→ poutníkem byl sám Hynek Mácha

+ Poznamenání – Máchova vysvětlivka k I. intermezzu

● zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Nejslavnější Máchovo dílo. Je to jediná knihy, která vyšla za jeho života. Vydal ji vlastním nákladem, šlo o 600 výtisků.

● porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací