Mezopotámie - Epos o Gilgamešovi

Došel do zahrady bohů – stromy z drahokamů, chodníky pokryté perlami apod. – Gilgameš však pokračoval dál.

Došel na samý konec země, za nímž se lesklo nehybné mrtvé moře, kde měla dům krčmářka Siduri, která podávala nápoje bohům. Poradila mu, ať najde Utanapištimova převozníka Uršanabiho, který měl člun přes moře s proudem vod smrti.

Dlouho jej nemohl nalézt. Najednou však spatřil kamenné sošky a u nich dlouhé kamenné tyče, o kterých mluvila krčmářka. Ve zlosti vše rozbil. V tom se objevil Uršanabim. Ale nemohl jej převézt, jelikož mu zničil sošky a hole, které byly kouzelné. Gilgameš vyrobil spoustu pádel, díky kterým mohou přeplout moře smrti. Spoustu jich za cestu vyhodil.

Dorazili do Utanapištimovy země Dilmun. Odhalil mu tajemství potopy světa (hora Nisir).

Gilgameš stále touží po nesmrtelnosti, Utanapištim mu tedy uloží zkoušku: spánek je bratrem, smrti, musí jej tedy po dobu šesti dnů a sedmi nocí přemáhat. Gilgameš ihned únavou usíná. Utanapištim se svojí ženou mu každý den upečou chleba a udělají do něj značku, aby jim věřil, že skutečně usnul. Když Gilgameš po 7mi dnech vstal a nevěřil, že skutečně spal a nešťastný se vydal zpět za převozníkem.

Utanapištimově ženě se jej zželelo a poprosila svého muže, aby mu prozradil o zázračné květině, které roste pod hladinou moře a která ve stáří navrací mládí.

Gilgameš květinu získává. Po cestě do města Uruk spatří studnu s chladnou vodou, svlékne se, květinu položí na oblečení, v tom se připlazí had, květinu sní, svlékne se z kůže a zase se odplazí…

Gilgameš si uvědomí, že se stal nesmrtelným díky svým činům, které nikdo před ním nevykonal.