Morfologie a syntax
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Slovesné tvary
určité – vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid
neurčité – přechodníky, infinitiv, příčestí minulé a trpné
- jednoduché (syntetické) – jen tvar plnovýznamového slovesa
složené (analytické) – obsahují navíc pomocné sloveso
všechny tvary se tvoří od slovesných kmenů: prézentní kmen (tiskn-e), minulý kmen (tisk-l), infinitivní kmen (tisknou-t)
Mluvnické kategorie sloves
trojí osoba
číslo – jednotné a množné
posuny v kategorii osoby a čísla – autorský plurál (K tomu problému se ještě vrátíme.), plurál majestatikus (My, Karel IV. …), vykání, onkání, onikání
čas – objektivní (vzhledem k okamžiku promluvy) – přítomný, minulý, budoucí (forma složená – budu dělat - nebo jednoduchá – udělám)
relativní (vzhledem k jinému ději) – předčasnost, současnost, následnost
způsob – oznamovací (indikativ), podmiňovací (kondicionál) – přítomný (vyjadřuje potencionálně možný děj…Kdybych měl peníze, cestoval bych.), minulý (vyjadřuje neuskutečnitelný děj…Kdyby byl poslech, nic by byl nezmeškal.), rozkazovací (imperativ)
slovesný rod – činný (aktivum) – podmět – původce děje (Žák píše), trpný (pasivum) – podmět – cíl děje (Žák je chválen)
pasivum – opisné x zvratné
slovesný vid
slovesné třídy a vzory (třídění podle kmene přítomného):
nese, bere, maže, peče, tře
tiskne, mine, začne
kryje, kupuje
prosí, trpí, sází
dělá
Příslovce (adverbia)
vyjadřují okolnosti děje nebo vlastností
druhy příslovcí:
místa (doma, nahoru)
času (dnes, teď)
způsobu (pěkně, vesele)
příčiny (schválně, úmyslně)
Předložky (prepozice)
spojeny se substantivem, vyjadřují jeho vztahy
vlastní (primární) x nevlastní (sekundární) – odvozené z jiných slov
Spojky (konjunkce)
spojky souřadící x podřadící (viz maturitní otázka číslo 7)
Částice (partikule)
uvozují samostatné věty nebo vyjadřují různé významové a citové odstíny
Citoslovce (interjekce)
vyjadřují náladu, city (ach, fuj), vůli (haló, hej), označují zvuky, hlasy (zvukomalebná – mňau, bum)
k syntaxi viz podrobně maturitní otázky 6, 7