Morfologie a syntax

Jmenný rod

• je třeba rozlišit gramatický jmenný rod (genus) a biologický/přirozený rod, který je vlastní pouze živým tvorům

• existují jen dva rody přirozené – mužský a ženský

• rod substantiva se určuje podle jeho zakončení v celém systému tvarů, tj. podle paradigmatu

• u jmen mužských rozlišujeme životnost (4.p.=2.p.sg.) a neživotnost (4.p=1.p.sg)

• lidičky, rodiče, koně – mají sice koncovky neživotné, ale shoda podle smyslu (jako u životných)

• ukazatele/é, ledoborce/i (vypluly/i)

• jmenný rod vyjadřují i některé tvary slovesné (příčestí – přinesl, přinesena, přechodníky – nesouc, přinesše)

Podstatná jména

• konkrétní

• abstraktní

- obecná

• vlastní (pro jedinečný, určitý jev)

vzory:

maskulina – životná – pán, muž, předseda, soudce, neživotná – hrad, stroj

feminina – žena, růže, píseň,kost

neutra – město, moře, kuře, stavení

Přídavná jména (adjektiva)

• určujeme rod, číslo, pád

• druhy adjektiv: složená (tvrdá, měkká) – mladý, jarní

jmenná - mlád

přivlastňovací – bratrův, matčin…smíšená deklinace (část tvarů podle skloňování jmenného, část podle složeného)

• stupňování adjektiv:

1. stupeň (pozitiv) nový

2. stupeň (komparativ) – novější

3. stupeň (superlativ) – nejnovější

Zájmena (pronomina)

• neoznačují, ale příslušné jméno zastupují, odkazují na ně

• osobní (já, ty, on, my vy, oni a zvratné se) – jsou bezrodá

• přivlastňovací (můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj), jeho a jejich - nesklonné

• ukazovací (ten, tento, tenhle, tamten, onen, takový, onaký, týž, tentýž, sám)

• tázací (kdo, co, jaký, který, čí)

• vztažná (kdo, co, jaký, který, čí, jenž, kdož, což, jakýž, kterýž(to), jehož, jejíž, jejichž)

• neurčitá (někdo, kdosi, málokdo, nikdo…)

Číslovky (numeralia)

• vyjadřují kvantovost počítanou (určité – pět) nebo nepočítanou (neurčité – mnoho)

• základní – jeden, čtvrtina, mnoho

• řadové – první, dvacátý pátý

• druhové – dvoje, několikerý

• násobné – třikrát, dvojitý

• podílné – po jednom

Slovesa (verba)

• slova dějového významu

• časují se

• slovesa plnovýznamová – mají samostatný věcný význam

• mohou být bezpředmětová (jít, spát) nebo předmětová (přechodná - předmět ve 4. pádě – nést vodu, nepřechodná – předmět v jiném než 4. pádě)

• pomocná slovesa – ve spojení se slovesy plnovýznamovými

• vlastní pomocná – být, mít

• modální – chtít, moci, smět

• fázová – začít, přestat

• zvratná – myji se

• slovesa nedokonavá – vyjadřují neohraničený/neukončený děj (padá, čte)

• slovesa dokonavá – vyjadřují děj ohraničený/ukončený, nemají schopnost vyjádřit aktuální přítomnost (dopadl, přečte)

• slovesa násobená – opětovací (vodil, kupoval), opakovací (vodíval, chodíval) x slovesa nenásobená

• fázovost děje – počínavá (vynášel), končicí (donášel), omezovací (rozkročil se)

• rozměr děje – slovesa okamžitá (sekl) x slovesa trvací (sekal)