Morfologie a syntax

Morfologie a syntax

• morfologie – část mluvnice (gramatiky), nauka o tvarech slov, zabývá se tříděním slov na slovní druhy a morfologickými kategoriemi slov

• ohýbání – flexe je dvojí:

skloňování (deklinace) – připojování pádových koncovek ke kmeni, vyjadřuje se pád, číslo, jmenný rod (moř-i, moř-em)

časování (konjugace) – připojování osobních koncovek ke kmeni, vyjadřuje se osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid (nes-e, nes-ou)

Principy třídění slov:

• sémantické (věcně obsahové) kritérium:

• plnovýznamová – význam věcný i gramatický, podstatná a přídavná jména, slovesa, příslovce, citoslovce

• neplnovýznamová – význam gramatický, předložky, spojky, částice, některá slovesa

• morfologické (tvaroslovné) kritérium:

• ohebnost

• skloňování

• jmenné (substantivní)

• zájmenné

• složené (adjektivní)

• časování

• neohebnost

• syntaktické (skladebné) – syntaktické funkce slov ve větě

• jsou větným členem – podstatná a přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce

• nejsou větným členem – předložky, spojky, částice, citoslovce

(neplatí to ovšem absolutně)

Mluvnické kategorie jmen

Pád

• pády můžeme mimo jiné dělit na:

• přímé (1. a 4.) a nepřímé (ostatní)

• prosté a předložkové

• adnominální (pojící se se jménem) a adverbální (pojící se se slovesem) – se jménem i se slovesem se pojí všechny pády, ale některé jsou převážně adverbální a naopak

• nominativ (1. pád, kdo, co) – je především pádem podmětu

• genitiv (2. pád, koho, čeho) – adnominální funkce – genitiv subjektový (kázání mistra Jana Husa – Hus kázal), objektový (upálení mistra Jana Husa – Hus byl upálen), přivlastňovací (dům mého dědy), vyjadřující vlastnost (dívka krásných očí)

• adverbální funkce – genitiv partitivní (částečný – okusit dortu – ve smyslu kousek dortu), odlukový (vzdalovat se od řeky), dotykový (dotknout se ruky), záporový (nepromluvit ani slova)

• dativ (3. pád, komu, čemu) – dativ prospěchový (vařit rodině snídani), přivlastňovací (roztrhl mi sukni – mou sukni), sdílnosti, emocionální (to jsem se ti pobavila)

• akuzativ (4. pád, koho, co) – je typickým pádem předmětu, vyjadřuje objekt zasažený dějem

• vokativ (5. pád, oslovení) – není pádem ve vlastním smyslu, představuje apelový komunikační prostředek

• lokál (6. pád, (o) kom, (o) čem) – vždy předložkový, nejčastěji je příslovečným určením, řidčeji předmětem

• instrumentál (7. pád, kým, čím) – vyjadřuje okolnosti děje, zvláště prostředek a nástroj (žít srpem trávu)

Číslo

• vyjadřuje číselné vztahy reálné skutečnosti

• singulár – jednotné číslo – vyjadřuje jak jednu jednotlivinu (Na stole seděla naše kočka.), tak druh (V našich lesích roste dub)

• singularia tantum (mají pouze tvar čísla jednotného)

• jména hromadná (kolektiva) – lidstvo, žactvo, křoví

• jména abstraktní – chuť, chytrost, přátelství

• jména vlastní (propria) – Říp, Martin

• pluralia tantum (jen tvar množného čísla)

• názvy „podvojných“ předmětů – nůžky, kalhoty

• názvy složitějších nástrojů – hodinky, kamna

• názvy časových období – Velikonoce, Vánoce

• některá vlastní jména místní – Hradčany, Průhonice

• stará čeština měla i tzv. dvojné číslo, duál – do dnešní doby se zachovaly duálové tvary číslovky dva, oba (dvou, obou, dvěma, oběma) a názvů některých podvojných tělesných orgánů (ruce, nohy, prsa, kolena, ramena, oči, uši) – srovnej židle o třech nohách x stěží se držel na nohou