Mrštíkové Alois a Vilém_Maryša_divadelní realismus

opravdový cit × touha po bohatství

rozhodující úloha peněz na vesnici a síla předsudků v tehdejším životě

umělecké a kompoziční prostředky (jazyk, forma, stavba díla apod.):

tragédie o 5 dějstvích podle vzoru antického dramatu (viz 2)

děj soustředěn k hlavní myšlence a spěje rychle k dovršení

slovácké nářečí → funkce charakterizační: prostředí (vesnice), vesnické postavy

dílo je vrcholem české realistické dramatiky

scénické poznámky autora: využití písní, hudby, krojů

Realismus

z latinského realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost

umělecký směr, který převládal v literatuře 2. poloviny 19. století (zastoupil romantismus)

vznikl především jako odpověď na tehdejší umění, jež popisovalo život zejména bohatých a spokojených lidí nebo fiktivních či historických osob

vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvláště pozitivismu ⇒ Auguste Comte: „Skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně.“)

prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách) ⇒ snaha o uplatnění stejných vědeckých postupů i v literatuře

literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti

Znaky realismu

pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka

typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí (je dobově a společensky podmíněný); někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem

zobrazuje průměrného člověka ⇒ realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů

objektivní přístup ke skutečnosti ⇒ autor neužívá autostylizace (autor není v díle účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)

kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus – ten se jako takový objevuje až o něco později, někdy v 80. letech 19. století ⇒ autoři jsou ještě mnohem více otevřenější, poukazují na sociální konflikty a snaží se je řešit)

román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj

autoři se vyhýbají minulosti, upřednostňují současnost (ale v některých případech na minulost odkazují, je-li jejich cílem poukázat na lepší současnou společenskou situaci)

nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod

ČESKÉ DRAMA 2. POLOVINY 19. STOLETÍ:

50. léta 19. století

- absolutní útlum jako logický důsledek politického klimatu v zemi

60. léta 19. století

- razantní rozmach dramatu v souvislosti s otevřením Prozatímního divadla 1862 70. a 80. léta 19. století

- tzv. generace Národního divadla, obě zahájení Smetanovou Libuší; 1. ředitel F. A. Šubert se snažil o vyvážený repertoár z oper, operet a činohry zahraniční i české provenience; postupy realistické a naturalistické, které byly ochuzeny o dřívější efektní výpravu, přijímány obtížně diváky i kritikou; herci byli vnímáni jako reprezentanti vysoké úrovně mluvené češtiny