Nikolaj Vasilijevič Gogol - Revizor

II. Přichází na scénu Chlestakov a poroučí Osipovi co má dělat, jedná s ním velice povrchně (i když je to jeho sluha).

III. Chlestakov si stěžuje jaký má šílený hlad. Vypráví, že ho jakýsi setník (profesionální důstojník často římské armády) obral o velké peníze při hře.

IV. Chlestakov se baví s podomkem na pokoji. Žádá ho o oběd. Podomek mu sděluje, že hospodský mu už nechce žádné jídlo dát, protože mu stále nic nezaplatil a čeká, až mu doplatí všechny peníze, které dluží. Chlestakov mu tedy řekne, ať zkusí hostinského přesvědčit.

V. Chlestakov si dále stěžuje na hlad a přemýšlí, že prodá něco ze svého šatníku, aby měl peníze na splacení dluhu. Zamítá to, neboť se chce vrátit do Petrohradu alespoň úctyhodně oblečen. Představuje se jaká je škoda, že mu kočárník nepronajmul ekvipáž (také kočár), aby se mohl ukázat v bohatém světle na venkově. Lamentuje nad venkovskými zvyky při návštěvách.

VI. Podomek nese oběd Chlestakovovi a zdůrazňuje, že hospodář dává skutečně naposledy. Chlestakov si stěžuje na málo jídla. Vzpomíná, jak viděl ráno zemany si pochutnávat na lososovi a je rozhořčený, že se mu nedostane dostatek jídla. Ptá se ho, proč také nedostal. Podomek mu řekne, že je to pouze pro „ty pořádnější“, což Chlestakova skutečně rozdurdí. Dále mu podomek sdělí, že není jako ostatní hosti, že není „obyčejný host“ protože neplatí, proto také ostatní hosté dostávají, co mají. Chlestakov si nekonečně stěžuje na tuhé hovězí a špatnou polévku. Jedná s podomkem velmi arogantně, až povrchně.

VII. Chlestakov je opět nepříjemný, oběd mu dodal pouze větší chuť k jídlu, avšak nemá ani na dalamánek. Osip ho informuje, že za ním přišel hejtman a chce s ním mluvit. Chlestakov si myslí, že ho budou chtít dát za jeho dluhy za mříže.

VIII. Hejtman vchází pomalu do Chlestakovova pokoje s přesvědčením, že právě Chlestakov je obávaný revizor (nyní je Chlestakov nazýván revizor). Skládá mu neobyčejnou úctu a ujišťuje se, že je v pořádku a bez jakýchkoliv újem. Revizor slibuje že dluhy zaplatí, a i v této situaci si stěžuje na jídlo i pití. Hejtman ho ujišťuje, že to není jeho vina a že maso má vždy čerstvé. Nabízí mu jiný byt, revizor ale vidí, jak ho chce šoupnout do vězení, a podle toho se k němu také chová. Je paranoidní a prozíravý. Neustále vzdoruje, ač s ním hejtman mluví jako s králem. Neustále graduje výhružky, že si půjde stěžovat na ministerstvo, aniž by věděl, za koho ho hejtman má. Pořád revizorovi připomíná, jak je jeho návštěva excelentní a omlouvá se v nejvyšším možném řádě. Nakonec se hejtman doznává k úplatkům a zatloukává fakt, že nechal naplácat pětadvacet ran ženě, vedoucí krámek na vesnici. Podle něj je to pouhá pomluva a vymysleli jí jeho nepřátelé. Revizor mu povídá, že by rád zaplatil své účty, ale v danou chvíli nemá peníze. Nabídne revizorovi svou pomoc, a tedy úplatek schová za srdceplnou pomoc. Revizor peníze vezme s tím, že si je „půjčí“. Hejtman mu tedy dá čtyři sta rublů, ale řekne, že to je dvě stě. Revizor okamžitě změní chování a hejtman se těší, že si ho udobřil a situace se zlepší. Hejtman se rozhodne že budou dělat, že vůbec neví, že je Chlestakov revizor. Myslí si, že ho mají dobře prokouknutého. Vychloubá se revizorovi, jak se o návštěvníky stará a maže revizorovi med kolem pusy. Následuje rozhovor o rodinné situaci, z mého hlediska pro příběh ne moc přínosný. Hejtman vždy do strany trochu uráží revizora a shazuje v podstatě vše, co řekne (to on ale neslyší). Navrhne výměnu pokoje, kterou revizor přijme, hejtman ho pozve k sobě domů. (domluví se, ale dojdou k němu domů až k večeru)