Nikolaj Vasilijevič Gogol - Revizor

X. Hejtman vyzvídá od Osipa informace o revizorovi, stejně tak i Anna. Vyzvídá, co se mu líbí, na co lpí a co je pro něj to nejdůležitější, když právě takto kontroluje ves. Hejtman dává Osipovi úplatky za informace. Chlestakov má podle něj rád pořádek a pohoštění.

XI. Přichází Držhuba a Pendrekov. Hejtman pošle Osipa postarat se o revizora. Poručí strážníkům, aby hlídali. A kohokoliv, kdo ponese stížnost, nebo tak aspoň bude vypadat, mají okamžitě vyhodit.

Jednání čtvrté

I. Všichni (funkcionáři vesnice a zbylé postavy) našlapují po špičkách před revizorovým pokojem. Shodnou se, že se půjdou představit po jednom. Začnou se ale hádat, kdo půjde první. Nakonec uslyší kroky a odkašlávání z revizorova pokoje, a tak se začnou hrnout ven.

II. Chlestakov se probudí a libuje si, jak se dobře najedl a vyspal, zároveň cítí kocovinu.

V dalších vstupech vchází k Chlestakovi do pokoje jednotlivý funkcionáři a představují se.

III. Soudce vchází a představuje se. Po kratším rozhovoru o jeho Vladimírova řádu „omylem“ upustí peníze. Revizor je zvedne a navrhne, že si je půjčí. To byl samozřejmě účel.

IV. Poštmistr. Po krátkém rozhovoru o porovnávání města a venkova se Chlestakov slušně poptá na půjčku tří set rublů, které opět dostane ještě s poděkováním, že je to pro poštmistra (stejně jako pro soudce) ohromná čest.

V. Školní inspektor. Je nesmírně nervózní, nedokáže mluvit, koktá jako smyslů zbabělý a červená se. Chlestakov opět vyptá půjčku, kterou opět dostane.

VI. Špitální rada. Skládá velikou úctu revizorovi, opět maže med kolem pusy, avšak pravděpodobně nevědomky, lichotí ze samotné autority, jako všichni ostatní. Pomlouvá poštmistra, soudce, Dobčinského i školního inspektora. Trochu mu těmito drby zaleze do zadku, aby si ho Chlestakov oblíbil, a nakonec mu také dá půjčku.

VII. Bobčinskij & Dobčinskij. Chlestakov z nich chce vytáhnout tisíc rublů. To pánové pochopitelně nemají, tak se složí na šedesát pět. Dobčinskij se pak zeptá, zda by se mohl Bobčinskij jmenovat stejně jako on, aby se tak mohl stát jeho synem. Bobčinskij má svou prosbu aby Chlestakov, až se vrátí do Petrohradu, vyřídil všem vysoce postaveným pánům „Vaše Jasnosti, Vaše Excelence, žije v tom a tom městě Petr Ivanovič Bobčinskij“. A carovi to samé, kdyby ho potkal.

VIII. Chlestakov si uvědomuje, jak je vážený, a že to asi není jen tak. Dochází mu, že ho mají za jakéhosi vládního činitele. Má obyvatele za hlupáky. Říká si, jak to napíše kolegovi Vonučkinovi do Petrohradu (jakýsi detektiv či co). Má napůjčováno přes tisíc rublů.

IX. Revizor se baví s Osipem jak dobře obírá obyvatele. Osip se ho snaží přimět, aby už jeli pryč, že je již načase. Chlestakov nejdříve nesouhlasí, ale nakonec souhlasí. Potřebuje ale odeslat dopis Vonučkinovi o tom, co zažívá. Zatímco odesílá dopis, před budovu se nahrnou lidé. Jsou to kupci, kteří mu nesou dary a podkládají mu informace o hejtmanovi, jaký je to křivák a špatný člověk. Prý jim krade věci z jejich obchodů. Kupci chtějí po revizorovi pomoc v podobě udání hejtmana. Chtějí ho uplatit zbožím, ale to nefunguje. Chlestakov si řekne o tři sta rublů. Dostane pět set, opět jako půjčku. Dokonce mu podávají úplatek na stříbrném podnose. Nabízejí mu další věci, ale on už je nepřijímá. Pak přijde Osip, který veškeré nabízené zboží bere všema deseti.