Osud člověka

Pak začal jezdit s nákladním vozem s majorkem z Postupimi do Berlína a zpět. Byli v Polocku, kousek od hranic Ruska, celé noci přemýšlel, jak uteče. Ráno 29. června poručil major, aby jel Andrej do Trosnice, major usnul a Andrej ho omráčil a jel ke svým. Plukovník pochválil Andreje za takovou službu a poslal ho do nemocnice na vyléčenou. Tam 14 dní jen ležel a postupně zvyšoval dávky jídla, protože, kdyby se najedl hned hodně, mohl by i umřít, jak byl podvyživený. Napsal domů Irince a dětem, ale po 14 dnech stále žádná odpověď…třetí týden napsal jeho soused, že v r. 1942 bombardovali Němci letecký závod (tam měli domek) a jedna z bomb zasáhla přímo jejich dům. Irina ani děvčata nepřežily, jenom Anatolij, který byl v tu dobu ve městě a když to zjistil, tak šel dobrovolně na frontu. Andrej dostal měsíc dovolenou, tak se vrátil domů, když viděl tu zkázu, ještě ten den se vrátil k divizi.

Za tři měsíce našel Anatolija, který uplatnil ve vojenství svoje schopnosti matematiky, Andrej byl na něj neskutečně pyšný. Už se chystali sejít, když poslali Andreji zprávu, že byl zastřelen. Nakonec ho spatřil naposledy v rakvi. Poté Andreje demobilizovali, tak jel do Urjupinska, bydlel u jeho přítele a jeho ženy. Pracoval jako šofér. Pokaždé, když se vracel Andrej do města, šel vždy do čajovny na skleničku vodky a nějaké jídlo, tak tam seděl malý opuštěný chlapec, jednou za ním přišel a řekl mu: „Pojď Váňuško, sedni si honem do auta, zajedu do obilního skladiště a pak se vrátíme sem, naobědváme se!“ chlapec se divil, že zná jeho jméno, a tak šel za ním, Andrej se ho ptal, kde má rodiče – matku zabila bomba ve vlaku a otec padl na frontě. Andrej mu řekl, že je jeho otec a Váňa tomu uvěřil. Zavezl ho k sobě domů, kde Váňovi přítelkyně jeho přítele ušila oblečení a dali mu najíst. Chlapec nevydržel bez Andreje celý den a ještě k tomu Andreji sebrali řidičský průkaz, protože srazil krávu a tak se museli stěhovat s chlapcem do Kašar. Jen se bojí, že brzy umře a chlapec zůstane sám. Andrej do svého vyprávění i zařazuje to, jak v noci nemůže spát, má noční můry a promlouvá s Irinou…a to už dorazila loďka pro Andreje a Váňu…Sám vypravěč zatahuje slzu.