Petr Bezruč - Slezské písně

KH

• metafora – „hledí sklenky“ –> opíjí se

• personifikace – „jak mu káže zákon boží“

• přirovnání – „jako listí před jesení“

• poetismus – „Tich po mezích chodí kantor“

• ekvivalent – „Škola polská!“

• gradace – „byl hoch dobrý, byl hoch tichý, byl hoch hezký“, „hledí k zemi, hledí sklenky“

• řečnická otázka – „což by mělo čekat děvče Halfarovo?“

Literárně historický kontext:

• Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, byl básník a prozaik. Využíval nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem - baladu. Volba pseudonymu nebyla jen básníkovým rozmarem, ale byl součástí jeho záměru upoutat pozornost
  k těšínskému lidu. Petr Bezruč se narodil v rodině spisovatele Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, známého jako stoupence politického realismu.

• Po maturitě na brněnském gymnáziu odešel Petr Bezruč studovat klasickou filologii do Prahy, ale po třech letech školu opustil. Po návratu do Brna pracoval jako úředník na poště. Dva roky byl poštovním úředníkem v Místku, ale potom se vrátil do Brna.

• Místecký pobyt měl pro Bezručův osobní i umělecký vývoj velký význam: ve Slezsku poznal sociální i národnostní útlak a zažil tu i citové zklamání. Obojí poznamenalo jeho básnickou tvorbu. Za 1. světové války byl Petr Bezruč zatčen pro domnělé autorství protirakouské básně. Po válce byl jmenován přednostou nádražní pošty v Brně, ale již druhý den se vzdal funkce. V roce 1928 odešel do výslužby. Žil samotářsky v Brně, pak v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy. Závěr svého života prožívá ve městě Kostelec na Hané. Umírá v olomoucké nemocnici v roce 1958 ve vysokém věku devadesáti let. Pochován je na opavském hřbitově na Otické ulici pod náhrobkem ze slezské žuly se sedící sochou slezské ženy.

• Původně slezské písně vycházely pod názvem Slezské číslo, a to anonymně - poté byly vydány v roce 1909 jako Slezské písně.

• Další autorovi díla: Po vydání Slezských písní přestal autor umělecky tvořit a verše, které napsal, posílal jen přátelům a známým.

• Spisovatelé stejné doby: Viktor Dyk (dílo Krysař), Karel Toman (dílo Měsíce) či Tomáš Garrigue Masaryk (dílo O studiu děl básnických).

Obsah:

Maryčka M.

Hlavní postava dívka Maryčka ztratí otce, když opilý spadne a poraní si lebku. Její matka taky zemře, porazí ji vůz s uhlím. Maryčka a její mladší sourozenci tak zůstanou sami. V zimě, když hrozně mrzne a všichni hladoví, vypraví se dívka do lesa markýze Géra. Načapá ji burkmistr Hochfelder a vše poví policii. Pro dívku si přijde policista a odvádí ji podél Ostravice na stanici. Cestou Maryčka přemýšlí o potupě i o svých sourozencích, kteří budou hladovět.
V zoufalství se vrhne ze skály a zabije se.

Kantor H.

Učitel Halfar je trnem v oku okresnímu inspektorovi, protože v polské části vyučuje v češtině. Za tuto opovážlivost je potrestán – nemůže získat místo ve škole, které by si přál, a tak i vyšší plat. Kvůli tomu se nemůže ani oženit a zůstane sám. Halfar je nešťastný a končí tragicky – oběsí se.