Povidky-Malostranske-Jan-Neruda

HASTRMAN
- pan Rybář na Malé Straně, přezdívaný hastrman
- kvůli vzhledu a proto, že chce bydlet u moře
- bydlí u své blízké příbuzné
-myslí si, že jeho sbírka kamenů má velikou hodnotu
- odnese kameny k profesoru mineralogie
- profesor říká, že kameny nemají skoro žádnou cenu
- Hastrman jde smutně domů, začne kameny vyhazovat z okna
- myslí si, že už se o něj nebudou příbuzní starat, když není bohatý
- zmýlil se, lidé ho mají rádi i tak
- přistoupí k oknu a říká ,,moře, moře,, -> moře lásky

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku

Pan Vorel se přistěhoval a otevřel si krupařský krám v domě U zlatého anděla. Nikdo k němu nepřišel, tak si zapálil dýmku. Když vstoupila slečna Poldýnka, byl všude kouř. Začali mu říkat „uzený krupař“. Jediný kdo tam chodil, byl žebrák Vojtíšek. A to každou středu. Krám pustl a chudl. Asi po pěti měsících tam začali chodit židé. Povídalo se, že Malá Strana uvidí bankrot. „Kdo se jednou se židy spustí!“ Vyprávělo se, že pan Vorel bude vystěhován. Následující den byl obchod nadobro uzavřen. Následující den bylo před krámem plno lidí a vykládalo se, že pan domácí dal obchod násilně otevřít, když nemohl pana Vorla najít. A tam byl pan Vorel oběšen ve výšce na skobě. Pomáhal i policejní komisař Uhmühl. Vzal nebožtíkovu dýmku a řekl: „Tak krásně nakouřenou pěnovku jsem ještě neviděl - podívejte se!“

U tří lilií

Nedokončený příběh o Nerudově lásce ke krásné dívce. Každou neděli se do hostince U tří lilií chodili tancem bavit kadeti a desátníci. Zrovna byla neděle a Neruda seděl sám poblíž okna. Venku buráceli hromy. Občas nahlédl do sálu na tančící páry, když tam spatřil krásnou dívku. Po chvíli vběhlo do sálu jiné děvče. Něco jí pošeptala a obě zmizeli ve tmě. Když se vracela, bavila se starší ženou. Neruda zaslechl, jak se baví o tom, co se stalo. Zemřela jí matka. Otočila se a namířila si to přímo k Nerudovi. Ten ji uchopil za ruku a vešli do burácející zahrady.

Svatováclavská mše

V této povídce vypráví Jan Neruda o tom, jak kdysi ministroval ve Svatovítském kostele. Kostelník mu jednou vyprávěl, že na noc pouštějí zlé psy a o půlnoci složí svatý Václav mši. Řekl to svým dvěma kamarádům a rozhodl se, že zůstane celou noc v chrámu. Chtěl vidět tu krásu. Taká tak učinil. Neměl strach, ale měl hlad a byla mu zima. Celý večer si představoval, jak asi bude ta mše vypadat, ale ještě před půlnocí usnul. Když se vzbudil, zjistil, že v kostele je farář, který slouží mši a v lavici sedí jeho matka a pláče. Po zakončení mše, když matka vycházela z kostela, se za ní rozběhl a políbil jí ruku.

Psáno o letošních dušičkách

Slečna Máry chodila už patnáct let na hřbitov s pětiletým dítětem. Kam šlo děvče, tam šla i Máry. Měla jen jedinou přítelkyni, vdovu Nocarovou. Jednou jí přišel dopis od muže, od Viléma Cibulky. Psal, že by si ji chtěl vzít. Asi za týden jí přišel dopis od jiného, od Jana Rechnera. Nevěděla, pro koho se má rozhodnout. Ale když oba zjistili, co napsal ten druhý, napsali další dopis. Rechner napsal, že nebude stát Cibulkovi v cestě a vzdává se jí.A Cibulka napsal, že se jí také vzdává, protože vidět svého přítele zoufalého. Máry si myslela, že se ještě vrátí, ale nevrátili se. Po roce se dozvěděla, že jsou oba zpustlí a neříká se jim jinak než „flamendři“. Když uplynul druhý rok Rechner zemřel a za čtyři měsíce i Cibulka. A tak jim chodila dávat květiny na hrob. Nikdy nevěděla, ke kterému má jít dřív, a proto šla vždy za děvčátkem, které kam došlo, tam dala květiny první.