Povinná četba - Dyk, Viktor - Krysař

Konrád Roger, Líza — vedou krčmu, symboly hrubosti a podlézání

Faustus z Wittenberka — kouzelník, podle jeho slov pracuje pro ďábla, říká Krysaři, co všechno by mohl svou píšťalou dokázat

monolog, dialog

er-forma

Krysař chce ušetřit město pro lásku, pro zbytečnost jakéhokoli snažení však nechá svou píšťalu zaznít naplno, zničí Hamelnské obyvatele. Přitom ztrácí svou píšťalu, tím i sám sebe a opouští měnící se svět, do kterého už nepatří. Autor kritizuje měšťáctví, hrubost, zneužívání veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých, rozpor mezi snem a skutečností. Vystřízlivění končí smrtí. Čtenáři je předkládán protiklad krysaře a Seppa, strohý popis postav připomíná antickou tragédii.

Kniha zpočátku vycházela pod názvem Pravdivý příběh.

Je vytvořena na základě německé pověsti o krysaři, který roku 1284 zázračně očistil město Hameln od krys. Když nedostal slíbenou odměnu, odvedl děti měšťanů z města. Existuje několik verzí závěru – buďto je zavřel do jeskyně, odkud se již nedostaly, nebo je nechal utopit v řece, nebo po obdržení odměny děti vrátil. Dykův krysař odvádí pryč celé město z jiného důvodu – zklamání z nešťastné lásky a ze světa.

Na základě knihy byl vytvořen muzikál i film.

Ukázka textu

Pohádku o hoře Koppel a o zemi sedmihradské vypravovaly odedávna matky v Hammeln svým dětem; činila vrch tajemnější a lákavější. Pohádka vypravovala o sedmi hradech, které obklopují krásné údolí, jemuž není rovno na světě. Sedm hradů brání údolí; v sedmi branách stojí po sedmi rytířích v plné zbroji, aby nedali proniknout do údolí hoři ani žalu. Lidé jsou dobří v sedmihradské zemi! Neubližují si ani se neraní. Není tam hříchu ani viny. Nebe je jasné, nebe je čisté. – Oh, jak je krásně v sedmihradské zemi! Chcete, děti města Hammeln, vejíti v tento pozemský ráj? Není nic snadnějšího. Vystupte na Koppel; v propasti, která se tam otvírá, je brána do Sedmihrad. Nutno však jíti tmou a nocí, smutnými a vyčítavými hlasy. Jenomže projdete-li tím vším, jak je vám rozkošně a blaze!

A píšťala krysařova, když promluvila o bílých šatečkách družičky, úsměvu, dítěti, čistotě prvého snu, když promluvila o tolikerém hříchu a tolikeré zradě, o tolikeré neřesti a tolikerém kalu, o tolikeré bídě a tolikeré únavě, rozjásala se opět. A mezi pestrým zástupem lidí z Hammeln, sledujícím krysaře, radostně nějak to zašumělo. Nebylo nikoho, kdo by neporozuměl. Ano, jde se v zemi sedmihradskou. Ano, země sedmihradská čeká. Ano, je možno jinak žít. A všichni, muži, ženy, děti, opouštěli blátivý život Hammeln v touze, kterou napovídala krysařova píšťala. Matky tiskly nemluvňata prudčeji na svá prsa: bude to jiný život, krásnější život! A starci, téměř nad hrobem stojící, zrychlili krok: je ještě nutno urvat několik dní, několik hodin, několik vteřin krásnějšího života!