Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Maly-Princ

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (1,99 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

1 ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY MALÝ PRINC 2 3 ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY Malý princ 4 5 LÉONU WERTHOVI Odpuste, dìti, že jsem vìnoval tuto knihu dospìlému! Mám závažnou omluvu: ten dospìlý je mùj nejlepší pøítel. Mám ještì jednu omluvu: ten dospìlý dovede všechno pochopit, dokonce i knihy pro dìti. A mám ještì tøetí omluvu: ten dospìlý bydlí ve Francii, trpí tam hladem a zimou. Velice potøebuje, aby ho nìkdo potìšil. Nestaèí-li tyhle všechny omluvy, rád vìnuji knihu dítìti, kterým kdysi ten dospìlý byl. Všichni dospìlí byli nejdøíve dìtmi. (Ale málokdo se na to pamatuje.) Opravuji své vìnování: LÉONU WERTHOVI, KDYŽ BYL MALÝM CHLAPCEM 6 7 I Když mi bylo šest let, vidìl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se jmenovala Pøíbìhy ze života. Obrázek pøedstavoval hroznýše, jak polyká šelmu. Tohle je kopie kresby: V knížce stálo: „Hroznýši svou koøist nežvýkají, polykají ji celou. Potom se nemohou ani hnout a celého pùl roku spí a tráví.“ Hodnì jsem tehdy pøemýšlel o dobrodružstvích v džungli a také 8 mnì se podaøilo nakreslit pastelkou první kresbu. Kresbu èíslo 1. Vypadala takhle: Ukázal jsem své veledílo dospìlým a ptal jsem se jich, nahání- li jim má kresba strach. Odpovìdìli mi: „Proè by klobouk nahánìl strach?“ Ale on to nebyl klobouk. Byl to hroznýš, jak zažívá slona. Nakreslil jsem tedy vnitøek hroznýše, aby to dospìlí pochopili. Oni totiž potøebují vždycky nìjaká vysvìtlení. Má kresba èíslo 2 vypadala takhle: Dospìlí mi však poradili, abych toho kreslení otevøených a zavøených hroznýšù nechal a zajímal se radìji o zemìpis, dìjepis, poèty a mluvnici. Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvìlé malíøské kariéry. Neúspìch mé kresby èíslo 1 a kresby èíslo 2 mì odradil. Dospìlí sami nikdy nic nechápou a dìti to 9 hroznì unavuje, stále a stále jim nìco vysvìtlovat. Musel jsem si tedy vybrat jiné povolání a nauèil jsem se øídit letadlo. Létal jsem tak trochu po celém svìtì. A je pravda, že mi zemìpis hodnì posloužil. Dovedl jsem na první pohled rozeznat Èínu od Arizony. Je to velice užiteèné, když èlovìk v noci zabloudí. A tak jsem se v životì setkal se spoustou vážných lidí. Žil jsem hodnì s dospìlými, poznal jsem je velice zblízka. Ale mé mínìní o nich se valnì nezmìnilo. Když jsem mezi nimi potkal nìkoho, kdo se mi zdál trochu bystrý, ovìøil jsem si na nìm svou zkušenost s kresbou èíslo 1, kterou mám stále schovanou. Chtìl jsem vìdìt, je-li opravdu chápavý. Ale vždycky mi odpovìdìl: „To je klobouk.“ Nepovídal jsem mu už tedy ani o hroznýších, ani o pralesích, ani o hvìzdách. Pøizpùsobil jsem se mu. Mluvil jsem s ním o bridži, golfu, politice a o kravatách. A dospìlý byl velice spokojen, že poznal tak rozumného èlovìka. 10 II Tak jsem žil sám a nemìl jsem nikoho, s kým bych si mohl opravdu popovídat. Tu se mi jednou pøed šesti lety v poušti na Sahaøe porouchal motor. Nìco se v nìm polámalo. A ponìvadž jsem nemìl s sebou mechanika ani cestující, chtìl jsem se do té nesnadné opravy pustit sám. Byla to pro mne otázka života a smrti. Mìl jsem pitnou vodu sotva na týden. První veèer jsem tedy usnul v písku, na tisíc mil od jakékoliv obydlené konèiny. Byl jsem opuštìnìjší než troseèník na voru uprostøed oceánu. Dovedete si proto pøedstavit, jaké bylo mé pøekvapení, když mì na úsvitì probudil zvláštní hlásek: „Prosím pìknì...nakresli mi beránka...“ „Cože?“ „Nakresli mi beránka...“ Vyskoèil jsem, jako by do mne hrom uhodil. Dobøe jsem si protøel oèi. Pozornì jsem se podíval a spatøil jsem prazvláštního èlovíèka, který si mì vážnì prohlížel. Toto je jeho nejlepší portrét, jaký se mi podaøilo pozdìji nakreslit. Má kresba ovšem není zdaleka tak pùvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospìlí mì odradili od malíøské kariéry, když mi 11 bylo šest let, a proto jsem se nenauèil kreslit nic jiného než zavøené a otevøené hroznýše. Udivenì jsem se díval na ten zjev. Považte jen, že jsem byl na tisíc mil od jakéhokoliv obydleného kraje. A mùj èlovíèek nevypadal, jako by zabloudil ani jako by byl na smrt unavený nebo vyhladovìlý, polomrtvý žízní nebo na smrt vylekán. Vùbec nevypadal jako dítì ztracené v poušti, na tisíc mil od nìjakého obydleného kraje. Když jsem koneènì byl schopen promluvit, øekl jsem mu: „Ale ... co tu dìláš?“ A tu mi docela tiše, jako nìco nesmírnì vážného, opakoval: 12 „Prosím pìknì ... nakresli mi beránka...“ Když stojíme pøed pøíliš velkou záhadou, neodvážíme se neuposlechnout. Aèkoliv se mi to zdálo zde - na tisíce mil ode všech obydlených míst a v nebezpeèí smrti - nesmyslné, vytáhl jsem z kapsy list papíru a plnící pero. Ale tu jsem si vzpomnìl, že jsem studoval pøedevším zemìpis, dìjepis, poèty a mluvnici, a øekl jsem èlovíèkovi (trochu mrzutì), že neumím kreslit. Odpovìdìl mi: „To nevadí. Nakresli mi beránka.“ Ponìvadž jsem nikdy nekreslil beránka, nakreslil jsem mu jednu z tìch dvou kreseb, které jsem umìl. Obrázek zavøeného hroznýše. A užasl jsem, když jsem slyšel, jak mi ten èlovíèek odpovídá: „Ale ne! Já nechci slona v hroznýši. Hroznýš je moc nebezpeèný a slon zabere hodnì místa. U mne doma je všechno malinké. Potøebuji beránka. Nakresli mi beránka.“ Tak jsem tedy kreslil. Díval se pozornì a pak øekl: 13 „Ne! Tenhle je už moc nemocný. Udìlej mi jiného.“ Nakreslil jsem tento obrázek: Mùj pøítel se mile, shovívavì usmál: „Ale podívej se... to není beránek, to je beran. Má rohy...“ Tak jsem kresbu znovu pøedìlal. On ji však zase odmítl jako ty pøedcházející: „Ten je moc starý. Já chci takového, aby dlouho žil.“ A tu, protože jsem ztratil trpìlivost a protože jsem spìchal, abych se co nejdøív pustil do rozebrání motoru, naèmáral jsem 14 tuhle kresbu: A prohlásil jsem: „To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitø.“ Ale byl jsem velice pøekvapen, když se oblièej mého malého soudce rozzáøil. „Právì tak jsem to chtìl! Myslíš, že ten beránek bude potøebovat hodnì trávy?“ „Proè?“ „Protože u mne doma je všechno malinké...“ „Jistì to postaèí. Dal jsem ti docela malého beránka.“ Sklonil se nad kresbu. „No, není tak moc malý...Jé, podívej se, on usnul...“ A tak js

Témata, do kterých materiál patří