Maly-Princ
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
30
proè se kvìtiny tolik namáhají, aby mìli trny, kdy ty trny na
nic nejsou? Copak boj beránkù a kvìtin není dùleitý? Není to
vánìjí a dùleitìjí ne poèítání toho tlustého pána? A co kdy
já znám kvìtinu, jedinou na svìtì, protoe neroste nikde jinde
ne na mé planetì? A co kdy mi tu kvìtinu nìjaký
beránek rázem znièí, jen tak, jednou zrána, a ani si neuvìdomí,
co dìlá? To e není dùleité?
Zardìl se a po chvíli pokraèoval:
31
Má-li nìkdo rád kvìtinu, jedinou toho druhu na miliónech a
miliónech hvìzd, staèí mu, aby byl asten, kdy se na ty hvìzdy
dívá. Øekne si: Tam nìkde je má kvìtina... Ale seere-li
beránek kvìtinu, bude to, jako by najednou vechny hvìzdy
pohasly! A to e není dùleité!
Nemohl u dál mluvit. Propukl náhle v pláè. Nastala noc.
Odhodil jsem své náøadí. Nezáleelo mi u na kladivu, svorníku,
ízni ani smrti. Na jedné hvìzdì, na planetì, na té mé, na Zemi,
bylo nutno utìit malého prince. Vzal jsem ho do náruèe.
Kolébal jsem ho. Øíkal jsem mu: Kvìtinì, kterou má, nehrozí
nebezpeèí...Nakreslím tvému beránkovi náhubek. Nakreslím ti
pro tvou kvìtinu ohrádku...Udìlám... Nevìdìl jsem u poøádnì,
co øíci. Pøipadal jsem si stranì neikovný. Nevìdìl jsem, jak se
mu pøiblíit, jak se k nìmu dostat...Svìt slz je tak záhadný.
32
VIII
Kvìtinu malého prince jsem poznal velice brzy lépe. Na jeho
planetì rostly úplnì prosté kvìtiny, ozdobené jedinou øadou
okvìtních plátkù. Nezabíraly místo a nikoho neruily. Jednoho
rána se vdy objevily v trávì a potom veèer uvadaly. Ale tahle
kvìtina vyklíèila jeden den ze semene pøivátého bùhvíodkud a
malý princ bdìl velmi pozornì nad tímto výhonkem, který se
nepodobal jiným proutkùm. Mohl to být nìjaký nový druh
33
baobabu. Keøík vak náhle pøestal rùst a zaèal hnát do kvìtu.
Malý princ, který byl pøi tom, kdy vyrail obrovský pupen,
dobøe tuil, e z nìho vypuèí nìco zázraèného, ale kvìtina se
ve svém zeleném pøíbytku králila nekoneènì dlouho. Peèlivì
si vybírala barvy. Oblékala se pomalu, upravovala si okvìtní
plátek jeden po druhém. Nechtìla se ukázat celá pomaèkaná
jako vlèí máky. Chtìla se objevit a teprve v plné kráse. Ó ano,
byla to koketka! Její tajemná toaleta trvala mnoho a mnoho
dní. A jednoho rána se ukázala právì pøi východu slunce. A
kvìtina, která se tak peèlivì pøipravovala, øekla zívajíc:
Ach, právì jsem se probudila...Promiòte, prosím...Jsem jetì
celá rozcuchaná...
Malý princ nemohl v tu chvíli skrýt svùj obdiv:
Jak jste krásná!
e ano, odpovìdìla tie kvìtina. A pøila jsem na svìt zároveò
se sluncem...
Malý princ správnì uhodl, e není moc skromná. Ale
tolik dojímala! Myslím, e je èas snídat, dodala po chvilce,
byl byste tak hodný a postaral se o mne...
A malý princ, celý zmaten, el pro konev s èerstvou vodou a
obslouil kvìtinu.
Tak ho velice brzy potrápila svou ponìkud plachou marnivostí.
Napøíklad jednoho dne, kdy mluvila o svých ètyøech trnech,
øekla malému princi:
Jen a si pøijdou tygøi se svými drápy!
Na mé planetì pøece nejsou tygøi, namítl malý princ, a tygøi