Maly-Princ

58

A zhasl svítilnu.
Tímto èlovìkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan a
businessman, øekl si malý princ a šel dál svou cestou. A pøece
on jediný mi nepøipadá smìšný. Snad proto, že se zabývá nìèím
jiným než sám sebou.
Lítostivì si povzdechl a øekl si ještì:
Je to jediný èlovìk, s kterým bych se mohl spøátelit. Ale jeho
planeta je opravdu moc malá. Není tam místo pro dva...
Malý princ se však neodvažoval pøiznat si, že litoval této šastné
planety zvláštì pro tìch tisíc ètyøi sta ètyøicet západù slunce za
dvacet ètyøi hodiny!

59

XV

Šestá planeta byla desetkrát vìtší. Bydlil na ní starý pán a
spisovatel obrovské knihy.
„Ale hleïme, badatel!“ zvolal, když spatøil malého prince.
Malý princ se posadil na stùl a byl trochu udýchán. Tolik se už
nacestoval!

60

„Odkud pøicházíš?“ zeptal se ho starý pán.
„Co to je za tlustou knihu?“ øekl malý princ. „Co tu dìláte?“
„Jsem zemìpisec,“ odpovìdìl starý pán.
„Co to je zemìpisec?“
„To je vìdec, který ví, kde jsou moøe, veletoky, mìsta, hory a
pouštì.“
„Opravdu moc zajímavé,“ øekl malý princ. „Koneènì opravdové
zamìstnání!“ A rozhlédl se kolem sebe po zemìpiscovì planetì.
Ještì nikdy nevidìl tak vznešenou planetu.
„Vaše planeta je moc hezká. Jsou tu oceány?“
„To nemohu vìdìt,“ øekl zemìpisec.
„Ach!“ (Malý princ byl zklamán) „A hory?“
„To nemohu vìdìt,“ odpovìdìl zemìpisec.
„A mìsta a øeky a pouštì?“
„To také nemohu vìdìt,“ øekl zemìpisec.
„Vždy jste zemìpisec!“
„Ovšem,“ øekl zemìpisec, „ale nejsem badatel. A nemám žádné
badatele. Zemìpisec nikdy nepoèítá mìsta, øeky, hory, moøe,
oceány a pouštì. Zemìpisec je pøíliš dùležitý, než aby se mohl
toulat...Neopouští svùj psací stùl, ale pøijímá návštìvy badatelù.
Vyptává se jich a zapisuje jejich vzpomínky. A když se zdají
vzpomínky nìkterého z nich zajímavé, dá vyšetøit mravní úroveò
badatele.“
„Naè to?“
„Protože badatel, který by lhal, zpùsobil by v zemìpisných
knihách hotové katastrofy. A také badatel, který by pøíliš pil.“

61

„Jak to?“ zeptal se malý princ.
„Protože opilci vidí dvojmo. Zemìpisec by pak mohl zaznamenat
dvì hory, kde je jen jedna.“
„Znám nìkoho,“ øekl malý princ, „kdo by byl špatným
badatelem.“
„To je možné. Když se tedy zdá mravní úroveò badatele dobrá,
jeho objev se pøezkouší.“
„Jde se tam nìkdo podívat?“
„Ne, to je pøíliš složité. Ale požaduje se od badatele, aby podal
dùkazy. Objeví-li napøíklad nìjakou velkou horu, musí odtamtud
pøinést velké kameny.“
.Zemìpisec se náhle rozohnil.
„Ale ty pøicházíš zdaleka! Ty jsi badatel! Popíšeš mi svou
planetu!“
A zemìpisec si rozevøel knihu záznamù a oøezal tužku.
Vypravování badatelù se zaznamenávají tužkou. Inkoustem se
zapíší, teprve až badatel podá dùkazy.
„Tak povídej!“ vyzval ho zemìpisec.
„Ó, u mne doma to není moc zajímavé,“ øekl malý princ, „je to
tam docela malinké. Mám tøi sopky. Dvì jsou v èinnosti a jedna
je vyhaslá. Ale èlovìk nikdy neví.“
„Èlovìk nikdy neví,“ opakoval zemìpisec.
„Mám také kvìtinu.“
„My nezaznamenáváme kvìtiny,“ øekl zemìpisec.
„A proè? To je to nejhezèí!“
„Protože kvìtiny jsou pomíjející.“