Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Povinná četba - Moliere - Lakomec

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (101 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

PROTOKOL Z DOMÁCÍ ČETBY Moliére - Lakomec Bibliografie: Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2008 (1. vydání tamtéž). Z francouzského originálu L'avare přeložil Vladimír Mikeš. Počet stran: 84. ISBN: 978-80-87128-02-2. Web: Literární druh Drama – (ze starořec. dráma = čin, skutek, jednání) = literární druh, který je určen k jevištnímu zpracování – obsahuje scénické a režijní poznámky (psáno kurzívou) – text je psán jako scénář Literární žánr Komedie = dram. žánr zobrazující lidské vady, chyby (chamtivost Lakomce, vyzdvihování bohatství nad zájmy vlastních dětí) vzbuzuje pocity zábavné, komické, končí šťastně LITERÁRNĚ A SPOLEČENSKO-HISTORICKÝ KONTEXT Moliere [moljér], vl. jménemJean-Baptiste Poquelin [žán batyst poklen] - patří mezi francouzské klasicistní autory Klasicismus (z lat.classicus = vynikající, vzorový, prvotřídní) - umělecký směr aristokracie - vznikl ve Francii (za vlády Ludvíka XIV.1 v 17. stol. a až do 18. stol. převládal ve velké části Evropy - vrcholnou formou jeempír2 - reaguje na baroko3 - znaky: • vychází z antiky (z AristotelovyPoetiky - zákon tří jednot v dramatu = jednota času, místa a děje) • jednotné principy a pevný řád • krása je v pravdě a přírodě • racionalismus, myšlení je jediná jistota člověka („Cogito ergo sum.“ – Myslím, tedy jsem. R. Descartes), cit musí ustoupit rozumu. • Člověk je zobrazován nikoli jako - žánry se dělí na: > vysoké (nejčastěji tragédie, óda či epos) – nadčasové myšlenky a principy, historická témata, rozpory v nitru jedince, vznešenost, rýmovaný verš, vybraný slovník > nízké (komedie, bajka nebo satira) – postavy neurozené (měšťanstvo, nižší vrstvy, témata ze soudobého života, psáno veršem i prózou, hovorový jazyk Další klasicistní autoři: • Jean de la Fontaine [žán de la fontén] (Francouz) –Bajky (12 knih) • Pierre Corneille [pjér kornej] (Francouz) – veršovaná tragédieCid (téma: láska musí ustoupit povinnosti) • Jean Racine [žán rasin] (Francouz) – psychologická tragédieFaidra (antický námět – žena se zamiluje do syna). • Carlo Goldoni (Ital) –Sluha dvou pánů - čerpá z commedie dell´arte4 Hudební skladatelé: Mozart, Beethoven a Haydn. -Inspirací byla pro Molièra pravděpodobněPlautova5 Komedie o hrnci, ve které nalezneme monolog o ukradených penězích, který se velmi podobá monologu Harpagona v zahradě po krádeži jeho jmění. Ústřední postava Molièrovy hry – Harpagon – se ale od svého vzoru z Komedie o hrnci – Euklióna výrazně liší. Zatímco Euklión byl chudák, který náhodou přišel k hrnci zlata, a velmi se o něj bál, Harpagon zbohatl nečistými praktikami, hlavně jako lichvář, protože půjčoval za extrémně vysoký úrok a jeho svět se zcela zúžil pouze na peníze a jejich moc. Podobnost Lakomce můžeme vidět i v otci v Balzakově6 díleEvženie Grandetová7 . Hra se dočkala hned několika filmových adaptací, mezi které se řadí i televizní inscenace České televizeLakomec, ve které se do postavy lakomce vžil Viktor Preiss. Mezi další herce, kteří ztvárnili postavu Harpagona, patříMiloš Kopecký, Josef Dvořák, František Filipovský. Na prknech francouzského divadla si tuto postavu zahrál známý komikLouise de Funés. KONTEXT AUTOROVY TVORBY Moliére (1622 – 1673) - francouzský herec a nejúspěšnější evropský autor veseloher - přezdívku si zvolil proto, aby svým rodičům nedělal ostudu (herectví bylo tehdy opovrhováno8 ) - původně byl členem několika kočovných společností9 , později se stal ředitelem královského divadla v Paříži - kvůli dluhům skončil ve vězení, odkud ho vysekal jeho otec - zemřel 17. února 1673 na jevišti (bylo mu 51 let) při čtvrté repríze své poslední hryZdravý nemocný, kde hrál titulní roli - zabýval se tzv. nízkým dramatem, především komedií a fraškou10 , v nichž kritizoval dobové společenské nešvary, - napsal na 33 her, např.: •Lakomec – kritika chorobné touhy po penězích,nejproslulejší Moliérova hra •Tartuffe neboli Podvodník – kritika církve, pokrytectví11 •Don Chuan neboli Kamenná hostina – kritika povýšenosti a pokrytectví šlechty •Zdravý nemocný – kritika šarlatánství lékařů, jejich vypočítavosti, sobectví a hypochondrií - takpřesné charakterové typy nedokázal vytvořit nikdo před ním – a mnohé jsou platné dodnes - ve své tvorba vycházel z tradice lidového divadla i z odkazu antických komedií, i z italské komedie dell´arte (zejména ve smyslu improvizace) AutobiografiiŽivot pana Moliéra napsalMichail Bulgakov12 . Hra Lakomec - hra vznikla v posledním období Moliérova života, společně s hrami Don Juan, Misantrop, Měšťan šlechticem - premiéra 9. září 1668 v divadle Thèatre de Palais Royal. Diváci bohužel přijali komedii poněkud chladně, nikdo se nesmál, i když Lakomec obsahuje řadu vtipných dialogů i monologů. Důvodem byla asi forma, ve které bylo dílo napsáno (próza)13 , v té době byli zvyklí na poezii, a také to, že hra nenaplňovala v dostatečné míře představy klasicismu. - Lakomec se v Palais Royal dočkal pouhých dvaceti repríz (postavy byly velmi živé a naplno odpovídaly realitě franc. společnosti, což vyvolalo negativní reakce). Znovu byl uveden až po Molièrově smrti. Dnes se však řadí mezi veleúspěšné hry mající nespočet inscenací. - knižně hra vyšla poprvé o rok později, roku 1669 - v českém prostředí se hra objevila r. 1896 ve Vlasteneckém divadle (Boudě) - v 50. letech 19. stol. hru hrála Tylova společnost ve verzi, kdy děj se odehrával v prostředí Čech KOMPOZIČNÍ PLÁN: Vnější kompozice Dílo se skládá z pěti Vnitřní kompozice - chronologická (autor se nevrací do minulosti ani nejde do budoucnosti) a spěje k jednomu velkému rozuzlení, jak je to u komedií zvykem. - dodržena jednota času (1670) místa (Paříž) a děje (jedna základová dějová linie) } Aristotelova zásada tří jednot JAZYKOVÝ PLÁN: Jazyk. prostředky Dílo je psáno většinou spisovně, místy můžeme narazit na archaismy (ukončemež, rozšafný…) nebo vulgarismy (loupil, šibeničník, držgrešle, hamižník…). Molière obratně využívá slovní komiku. Pro tento text jsou také typické ironie, hyperboly, metafory a lehce satiristický tón. Celé dílo je napsáno vtipně, ale i procítě

Témata, do kterých materiál patří