Povinná četba - Moliere - Lakomec

• Don Chuan neboli Kamenná hostina – kritika povýšenosti a pokrytectví šlechty

• Zdravý nemocný – kritika šarlatánství lékařů, jejich vypočítavosti, sobectví a hypochondrií

- tak přesné charakterové typy nedokázal vytvořit nikdo před ním – a mnohé jsou platné

dodnes

- ve své tvorba vycházel z tradice lidového divadla i z odkazu antických komedií, i z italské

komedie dell´arte (zejména ve smyslu improvizace)

Autobiografii Život pana Moliéra napsal Michail Bulgakov12.

ruský a sovětský prozaik první poloviny 20. stol., dílo Mistr a Markétka (magický realismus).

Hra Lakomec

- hra vznikla v posledním období Moliérova života, společně s hrami Don Juan, Misantrop,

Měšťan šlechticem

- premiéra 9. září 1668 v divadle Thèatre de Palais Royal. Diváci bohužel přijali komedii

poněkud chladně, nikdo se nesmál, i když Lakomec obsahuje řadu vtipných dialogů

i monologů. Důvodem byla asi forma, ve které bylo dílo napsáno (próza)13, v té době byli

próza se stavěla do opozice ke klasicismu

zvyklí na poezii, a také to, že hra nenaplňovala v dostatečné míře představy klasicismu.

- Lakomec se v Palais Royal dočkal pouhých dvaceti repríz (postavy byly velmi živé a naplno

odpovídaly realitě franc. společnosti, což vyvolalo negativní reakce). Znovu byl uveden až po

Molièrově smrti. Dnes se však řadí mezi veleúspěšné hry mající nespočet inscenací.

- knižně hra vyšla poprvé o rok později, roku 1669

- v českém prostředí se hra objevila r. 1896 ve Vlasteneckém divadle (Boudě)

- v 50. letech 19. stol. hru hrála Tylova společnost ve verzi, kdy děj se odehrával v prostředí

Čech

KOMPOZIČNÍ PLÁN: Vnější kompozice Dílo se skládá z pěti dějství, 32 scén (výstupů), prologu (jsou zde vypsány jednotlivé postavy a dějiště), epilogu (jsou zde historické informace o knize a autorův životopis). Vnitřní kompozice

- chronologická (autor se nevrací do minulosti ani nejde do

budoucnosti) a spěje k jednomu velkému rozuzlení, jak je to u komedií

zvykem.

- dodržena jednota času (1670)

místa (Paříž)

a děje (jedna základová dějová linie)

} Aristotelova zásada tří jednot

JAZYKOVÝ PLÁN: Jazyk. prostředky Dílo je psáno většinou spisovně, místy můžeme narazit na archaismy (ukončemež, rozšafný…) nebo vulgarismy (loupil, šibeničník, držgrešle, hamižník…). Molière obratně využívá slovní komiku. Pro tento text jsou také typické ironie, hyperboly, metafory a lehce satiristický tón. Celé dílo je napsáno vtipně, ale i procítěně a delší monology postav se střídají s rychlými úsečnými dialogy, jejichž účastníkem je zpravidla sám lakomec Harpagon, a které dávají hře správný rytmus a spád. Tropy a figury

personifikace – „…nebe dalo vašim očím a ústům všemocné půvaby.“ – Kleantes vyjadřuje jako moc je Marie krásná.

hyperbola – „Tisíckrát děkuju.“ – Jakub s pomocí tohoto zveličení zdůrazňuje jak moc je Harpagonovi vděčný.