Puškin - Evžen Oněgin

O autorovi, vlivy na jeho tvorbu:

• * 1799 – Moskva, † 1837 – Petrohrad

• ze starého, šlechtického rodu, dědeček plukovník ruské armády

• studoval v carském Selu lyceum pro šlechtice – zde sympatizoval s děkabristy → člen spolku Zelená lampa a Arzamas

• 1820: ve vyhnanství za sympatie k Děkabristům v J. Rusku, 1823 – v Oděse

• 1825: v Moskvě založil časopis Moskovskij Věstnik

• 1831: oženil se v Petrohradu a stal se úředníkem ministerstva zahraničí

• 1837: zemřel následkem souboje s francouzským diplomatem, milencem své ženy

• představitel romantismu, zakladatel moderní ruské literatury

• Příběh nesplněných snů a přestav titulního hrdiny → vliv Byrona

• Tvorba:

  • Lyrické básně: Mnich, Vzpomínky v carském Selu, Slavík a růže,…

  • Poemy: Ruslan a Ludmila, Kavkazský zajatec, Poltava,…

  • Román ve verších: Evžen Oněgin - vrcholné dílo ruského romantismu, tragikomický hrdina je prvním typem tzv. zbytečného člověka v ruské LT, podle románu r. 1879 P. I. Čajkovskij složil operu Evžen Oněgin

  • Próza: Piková dáma, Román v dopisech, Kapitánská dcerka,….

  • Drama: scéna z Fausta, Boris Godunov, Rusalka,…

  • Pohádky ve verších: Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi, Pohádka o mrtvé princezně a sedmi bohatýrech,…

Literární a obecně kulturní kontext:

• Období romantismu → důležité je chování a vývoj jednotlivce, ne celé společnosti jako u klasicismu, nedostupné krasavice, rozháraní hrdinové

• Žánry: romány, povídky, intimní a reflexivní lyrika

• Romantičtí autoři:

  • Rusko:

    • Alexandr Dumas (Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo)

    • M. J. Lermontov (Hrdina naší doby, Smrt básníka – věnovaná Puškinovi!)

  • Anglie:

    • J. G. Byron (Childe Haroldova pouť, Don Juan)

    • P. B. Shelley (Odpoutaný Prometheus)

    • Austenová (Pýcha a předsudek)

    • W. Scott – zakladatel historického románu

  • Francie:

    • V. Hugo (Bídníci)

  • Habsburská monarchie

    • Mácha (Máj)

    • Němcová (Babička, V zámku a podzámčí)

    • Borovský (Křest sv. Vladimíra, Tyrolské elegie)

    • Erben (Kytice)

    • Tyl (Strakonický dudák, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka)

Závěr + osobní hodnocení:

Autor v textu často vyjadřuje své vlastní názory, také do děje vsunuje dlouhé úseky nevztahující se k ději (popis přírody, bálů, srovnání venkova a města, chování společnosti a její zvyky). Naráží na problematiku, že mladí rusové jsou více znalejší Francie než vlastní vlasti – proto dává důraz na mateřský jazyk a snaží se ukázat jeho bohatost.

Kniha na mě v určitých pasážích, vzhledem k pravidelnému verši i rýmu, působila až moc vyumělkovaně, ale děj byl zajímavý a poutavý. Líbilo se mi autorovo vcítění se do postav románu, jeho odmlky a poznámky, které mi často pomohly lépe daného hrdinu/hrdinku charakterizovat, případně pochopit jeho chování.