Puškin - Evžen Oněgin

Hlava třetí a čtvrtá: Evžen s Lenským jezdí na pravidelné návštěvy k Larinům. Taťjana se zamiluje do Evžena. Napíše mu dopis, kde mu vylíčí své city. On ji odmítne ze strachu, že by ho po čase omrzela, stejně jako všechny ženy, které dosud poznal. Věděl však, že je na ní něco zvláštního, něco, co ho k ní táhlo, přesto se rozhodl se s ní už nestýkat. Taťjana to těžce nese – nedokáže ho vyhnat z hlavy.

Hlava pátá: Popisuje Taťjanino rozpoložení přes Vánoce a ruskou zimu, kterou tráví sněním, touláním po lese a věštbou osudu, což jí pomáhá v jejím utrpení. Jeden den přijede Evžen, který se snaží svést Olgu, které se jeho dvoření na krátký čas zalíbí. Tím si proti sobě Evžen poštve Lenského a zmate Taťjanu, která jeho chování nerozumí.

Hlava šestá: Lenský vyzve Oněgina na souboj, ve kterém Evžen svého nejlepšího přítele zabije – pár vteřin nato nedokáže pochopit, proč to udělal. Stáhne se proto do ústraní, dny tráví četbou a přemítáním o svém osudu.

Hlava sedmá: Taťjana se rozhodne Evžena navštívit, ale jeho dům je prázdný. Olga se vdá a opustí domov. Rodiče si dělají starosti, aby Taťjana nezůstala na ocet, proto se matka rozhodne jet s ní do Moskvy, kde je spousta příležitostí, jak ji provdat. Přespávají u příbuzných, chodí na plesy, kde Taťjana trpí a nikdo si jí moc nevšímá. Oněgin se v tu samou dobu toulá po světě, aby zahnal vzpomínky na venkov.

Hlava osmá: Oněgin zavítá na ples, kde spatří po letech Taťjanu, vdanou za generála, který je jeho dávným přítelem. Pozve ho tedy k nim domů. Taťjana za ty roky zmoudřela a se svým novým životem se smířila, proto na sobě žádné city k Evženovi nedává znát – chová se k němu laskavě, mile, ale s odstupem. Evžen zjistí, že ji stále ještě miluje. Navštěvuje jejich dům každý den, ale nemá odvahy ani příležitosti, aby ji oslovil. Napíše jí tedy dopis.

Najde Taťjanu, jak se nad ním sklání a máčí ho v slzách. Jakmile ho spatří, vzhlédne a vyčte mu, jak se k ní před lety zachoval – jak jí kázal, když mu vyznala svou lásku. Ona že tehdy mlčela, teď ať tedy mlčí zase on.

S nehraným klidem mu upřímně řekne, že ho stále také miluje, že není proč a komu lhát. Že by dala vše za prostý, venkovský život. Osud ji však zavál jinam. Nyní má manžela, kterému zachová věrnost.

Evžen stojí jako omráčený. Do pokoje vstoupí Taťjanin manžel. Zde se autor loučí s hlavním hrdinou a celým jeho příběhem.

Jazyk:

• spisovný, cizí slova AJ a Fr (spleen, roast-beef, monsieur, chanson,…), antická mytologie (zora – bohyně krásy), poetismy (vesna = jaro)

• občas přímá řeč („Co naplat“, slyší v úžase sekundanta, „zabil jste ho.“)

• Tropy:

  • Přirovnání: jako kámen mlčí, jako socha,…

  • Metafora: dobře zpívat z jiných not, područí neviditelných, pevných pout,…

  • Personifikace: stín povstane, zima vykouzlila sníh

  • Epiteton: zlý šerosvit, jitřenka věčné temnoty, sladký jed, chmurné sosny, v magickém strachu, kolébka jitra, úsvit kvapivého žití, stín krvavého fantomu,…

  • Hyperbola: Nepohne její lhostejností, kdyby stál před ní bez hlavy,…

  • Gradace: slzy, slzy bez konce,…

  • Enumerace: poklony, vtipy, příkazy,…