Slezské písně

Název knížky: Slezské písně

Žánr: epické a lyrické básně, balady

Autor: Petr Bezruč (*15.09.1867 - †12.02.1958)

• český básník

• vlastním jménem Vladimír Vašek

• narodil se v Opavě v rodině gymnazijního profesora Antonína Vaška, známého buditele ve Slezsku a jednoho z prvních odpůrců pravosti Rukopisů

• studoval na gymnázium v Brně

• po gymnáziu studoval klasickou filologii v Praze, avšak předčasně se vrátil zpátky do Brna a stal se úředníkem nádražní pošty

• byl velmi uzavřený, nevěřil si

• svoje básně poslal do časopisu ČAS (Herbenovi) - zalíbily se jim tam a tak byly vydány

• sám sebe kreslil na pohlednice jako ještěra (humoristicky)

• léta 1891-1893 prožil ve Frýdku Místku, kde poznal sociální i národní poměry podbeskydského kraje

• v letech 1899-1900 vážně onemocněl

• za 1. světové války byl vězněn pro domnělé autorství protirakouské básně, která byla otištěna v emigrantském časopise

• v roce 1928 odešel z brněnské pošty do výslužby a žil převážně v Kostelci na Hané

• díla:

básnická sbírka "Slezské písně"

lyrické konfese "Kdo na moje místo, Jen jedenkrát"

básně "Škaredý zjev, Ondráš, Vrbice, Stužkonoska modrá"

lidové pamflety "Markýz Géro, Dva hrobníci"

humoristické dílo "Lolo a druhové, Povídky z Kafé Lustig a mnoho dalších"

Místo a doba děje: 2. polovina 19. století, oblast Těšínska, Ostravska a Opavy

Téma: Obraz národního a sociálního útisku slezského lidu, výzva k vzpouře a naděje na úspěch.

Obsah: Těžiště sbírky tvoří básně spontánně vyvřelého vzdoru proti národnostnímu a sociálnímu útlaku ve Slezsku na konci minulého století. Na základě vlastních zkušeností, získaných v dětství a mládí pobytem ve Slezsku, básník mnohotvárným způsobem vyjadřuje zjitřený individuální i společenský protest. Činí tak formou balady (Kantor Halfar, Maryčka Magdonova), zejména však dvojí základní autostylizací lyrického hrdiny. V řadě básní pateticky promlouvá chraplavým hlasem lidového barda jako mluvčí či ztělesnění zástupců (Kdo na moje místo, Ostrava, 70.000…), v jiných prochází jako prostý poutník křížem krážem těžce zkoušeným krajem a nevzrušeně referuje o zážitku či události spojené s oním místem (Žermanice). Tón této výpovědi je zpravidla nostalgický a souzní leckdy i s intimní milostnou zkušeností (Jen jedenkrát).

• Epické básně: sociální balady (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar)

• Lyrika intimní: autor sám vstupuje do situace jako osamělý člověk (Jen jedenkrát, Červený květ)

• Lyrika společenská: odnárodňování (70.000) = popolšťování a poněmčování, lhostejnost Prahy k osudu slezského lidu

1) Kantor Halfar

• sociální balada

• příběh učitele, který vzdoroval tlaku odnárodňování a učil česky, nedostal proto stálé místo, dohnán společností k sebevraždě (ironie - konečně dostal místo za hřbitovní zdí)