Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Slovní druhy

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (55 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

4. SLOVNÍ DRUHY 3 kritéria třídění: 1) sémantické hledisko - věcný význam slova slova plnovýznamová - význam věcný i gramatický (věcný získávají až ve spojení s jiným slovem; podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce, citoslovce) slova neplnovýznamová - pouze význam gramatický (předložky, částice, spojky + některá slovesa - sponové být) morfologické hledisko – tvarosloví slova ohebná - skloňování (substantiva, adjektiva, zájmena, číslovky), časování (slovesa) slova neohebná - příslovce, předložka, spojky, částice, citoslovce syntaktické = skladebné - syntaktické funkce slova ve větě jsou větným členem (význam věcný a syntaktický) - podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce nejsou větným členem (věcný a gramatický význam jen ve spojení s jinými slovy) - předložky, spojky, částice, citoslovce Podstatná jména (substantiva)- určujeme:- druhy: Přídavná jména (adjektiva)- určujeme:- druhy: Zájmena (pronomina)- druhy: číslovky (numeralia)- druhy: slovesa (verba)- určujeme:- druhy:- slovesné třídy:- někdy funkce přísudku (Kočka hop na plot.) nebo podmětu (Buch buch se ozývalo zvenčí.) Příslovce (adverbia) Definice: Slovní druh vyjadřující bližší okolnosti dějů a předmětů, jako místo (zde), čas (brzy), způsob (rychle), příčinu a důvod (proto přišel), anebo stupeň vlastnosti a míru věcí (velmidobrý, takdobře, dostpeněz). Postavení ve větě: Ve větě se spojuje jako závislý člen se slovesy, přídavnými jmény nebo příslovci; většinou tvoří přívlastek neshodný. Bývá základem vět jednočlenných se sponouje (Jetma. Bylo milíto.Lze říct.). Typy: A)Jmenná příslovce: Většina příslovcí má základ i významovou příbuznost s přídavnými jmény (dobrý –dobře; vysoký –vysoko…). B)Zájmenná příslovce: Vznikla odvozením ze zájmen (např.tam, tehdy, kudy…) a nabývají věcně významovou určitost až ve větné souvislosti. C)Záporová příslovce: Vyjadřují zápor nebo popírají jiný větný člen (ne, ni, nikoliv, nikoli). Tvoření: Příslovce se tvoří většinou tvoří od přídavných jmen příponami (-e, -ě, -o, -y), nebo spojením předložky s jiným slovem (tzv. příslovečné spřežky, napřdohromady, vpravdě), či řidčeji ustrnutím prostých pádů či slovesných tvarů (kolem, takřka, kleče…). Některá příslovce mohou vyjadřovat trojí stupeň jako přídavná jména (zdravě –zdravěji –nejzdravěji…). Předložky (prepozice) Definice: Významově nesamostatné slovní druhy, obdobně jako příslovce vyjadřují bližší okolnosti děje a předmětů. Jejich význam se projevuje ve spojení s ohebnými slovními druhy, s nimiž se spojují. Postavení ve větě: Je vázána na konkrétní slovo, nevyskytuje se samostatně. Nejčastěji je součástí příslovečného určení. Typy: A)Vlastní předložky: Předložky, které se vyskytují jen jako předložky (v, do, před…). B)Nevlastní předložky: Jsou podle souvislosti i jiným slovním druhem (kolem, během, blízko, pomocí…). 1)Slabičné předložky 2)Neslabičné předložky Tvoření: Nevlastní předložky vznikají z jiných slovních druhů, nejčastěji z podstatných jmen, dále ze sloves a příslovcí. V jazyce se objevují kvůli potřebě vyjádřit složitější významové vztahy v odborném a administrativním stylu. K neslabičným předložkám (s, z, v, k) přidáváme pro snazší výslovnost někdy samohláskou (se, ze, ve, ke, ku). V ojedinělých případech se samohláska přidává i k některým slabičným předložkám (nad – nade; pod – pode; od – ode; bez – beze…). Vlastní předložky se vyskytují také jako předpony sloves (přinést, donést…). Předložka tvoří se svým jménem předložkový pád (tzv. předložková vazba, např.v domě, pro vás…). Nevlastní předložky se pojí s 2. pádem (výjimky: 3. pád:kvůli, vůči; 4. pád:mimo, vyjma). Vlastní: 1. pád:versus, kontra 2. pád:bez, do, od, u, z, dle, za 3. pád:k, proti, kvůli 4. pád:ob, pro, přes, skrz, na, po, v, o, mezi, nad, pod, před, za 6. pád:při, na, po, v, o 7. pád:s, mezi, nad, pod, před, za Spojky (konjunkce) Definice: Slova, která spojují jednotlivé větné členy nebo věty a vyjadřují přitom mluvnický a obsahově významový poměr větných členů a vět. Postavení ve větě: Samy nejsou větnými členy. Typy: A)Souřadicí (parataktické):a, i, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, nejen-ale, sice-ale, buď-nebo, nýbrž… B)Podřadicí (hypotaktické):když, že, protože, jakmile, -li, aby, kdyby, ač, třebaže… Udávají šest poměrů: slučovací, odporovací, stupňující, příčinný, důsledkový a vylučovací. Částice (partikule) Definice: Uvozují samostatné věty a naznačují jejich druh (oznamovací, rozkazovací, tázací), anebo postoj mluvčího k jejich obsahu. Postavení ve větě: Částice samy nejsou větnými členy. Typy: A)Výzvové (kéž, což…) B)Hodnotící (ano, snad, prý…) C)Emocionální (Bohužel, sakra, konečně…) D)Uvozující Citoslovce (interjekce) Definice: Vyjadřují nálady, city a vůli mluvčího, na něco upozorňují, nebo označují hlasy a zvuky. Postavení ve větě: Citoslovce se nespojují s žádným větným členem, jsou od věty odděleny (většinou čárkou) nebo stojí samostatně a nahrazují zvolací větu. Výjimečně mohou nahrazovat slovesný přísudek (Žábažbluňk do vody, jelenhoppřes plot…). Typy: A)Pocitová: Citoslovce, která vyjadřují nálady, city a vůli mluvčího. B)Kontaktová: Citoslovce, která na něco upozorňují. C)Zvukomalebná: Citoslovce, která označují zvuky. Tvoří se z jejich základu slovesa (cheche – chechtat, hop – hopsat…). Tvoření: Vznikají písemným zaznamenáním přirozených zvuků nebo ustrnutím 5. pádu podstatných jmen (panečku, Bože…) či rozkazovacího způsobu slovej (hybaj…).

Témata, do kterých materiál patří