SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Informace o autorovi:
(2.7.1930 – 31.3.1973)
Ota Pavel, původním jménem Otto Popper, byl prozaik a novinář.
Ota Pavel se narodil ve smíšené židovské rodině obchodního cestujícího. Mládí prožil
v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových důvodů přestěhovala. Jeho otec,
Leo Popper, měl židovské předky, matka árijské. Otto měl ještě dva starší bratry, Huga a Jiřího. Z Popperových se stali Pavlovi až v roce 1956, když důsledky svého původu už měli z velké části za sebou.
Obecnou školu vychodil Ota Pavel ještě v Praze, měšťanku v Buštěhradu, kde rodina žila v dědečkově domku. Tady se pod otcovým vlivem vytvářel vztah Oty Pavla k přírodě, k rybaření, ke sportu i k rodné zemi. Po odchodu otce a obou bratrů do koncentračního tábora nastoupil Ota Pavel jako učeň do kladenských dolů.
Pracoval ve zpravodajské a sportovní redakci rozhlasu, kde byl až do roku 1956. Pomohlo mu i to, že sám byl aktivním sportovcem v hokejovém družstvu A.C.Sparta.
V roce 1964, na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku, se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a ta ho roku 1966 natrvalo vyřadila z práce. Odešel do invalidního důchodu, ale i přes časté pobyty v nemocnici nepřestával literárně tvořit.
Další jeho dílo: Jak jsem potkal ryby, Dukla mezi mrakodrapy, Pohár od Pánaboha
Další autoři: Hrabal – Ostře sledované vlaky, Škvorecký – Zbabělci, Remarque – Na západní frontě klid, Vladimír Neff (Trampoty pana Humla)
Historické souvislosti
Protektorát Čechy a Morava - bylo území okupované od 15. března 1939 nacistickým Německem do jeho kapitulace 8.–9. května 1945. Protektorát byl vytvořen 16. března na území českých zemí, zbylém po odstoupení Sudet Československem 29. září 1938 v následku Mnichovské dohody. V tomto zbytku pomnichovského Česko-Slovenska žilo okolo 6,5 milionu obyvatel. 16. září 1940 bylo území protektorátu připojeno k říšskému celnímu území
Terezín - Terezín byl vybudován v letech 1780 - 1790 jako pevnost střežící severní přístupy do vnitrozemí Čech. V roce 1782 mu byl udělen statut města, jehož život byl těsně spjat s vojenskou posádkou. Malá pevnost, tvořící součást terezínského pevnostního systému, proslula v dobách habsburské monarchie jako věznice a trestnice pro vojenské i politické vězně.