SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ

Ve třetím roce války povolali bráchy Huga a Jirku do koncentračního tábora. Tatínek, i když měl zákaz opustit bydliště bez povolení, se přesto vydal na lov ryb. Zašel si za svým kamarádem doktorem Quidem Jeřábkem, který mu napsal, že nemůže do práce na šachtu, kde pracoval, protože je nemocný.

Tatínek si sundal židovskou hvězdu, kterou nosil na svém kabátě (za něco takového by byl potrestán smrtí), sedl na kolo a jel na lov. Jel shánět maso pro své děti, než odjedou do koncentračního tábora. Leo lehával venku u řeky, kam mu Karel Prošek nosil mléko a chleba. Chytal malé rybky, na které chtěl pak chytit velké úhoře. Jenže noci byly špatné a ryby ne a ne zabrat. Tatínek z toho byl už zoufalý a tak zašel za Proškem a řekl mu, že potřebuje maso. Jenže Prošek přestal lovit od doby, co přišli skopčáci. Slíbil mu , že mu tedy půjčí Holana.

Tatínek netrpělivě čekal na louce dny a noci. Až jednoho dne se na louce objevil silný srnec, silnější než kdy předtím. Zaběhl k Proškovi pro Holana. Ten s ním moc ale nechtěl jít. Tatínek ho přemlouval a prosil, až se to povedlo. Vzal Holana na louku a hlavu mu nasměroval na to nádherné zvíře. Pak už jenom řekl: ,,HOLANE, BĚŽ!“ Jenže Holan už dlouhou dobu nelovil a srnce minul. Běžel tedy za ním až k řece, kde boj ukončil. Leo vše sledoval a všimnul si, že Holana odehnali dva muži. Byli to však rybáři, kteří se srnce zmocnili a vyvrhli ho. Leo šel smutný za Proškem a celou událost mu řekl. Prošek měl ale plán. Zahráli si na hajné a běželi k rybářům- ti se však zalekli a utekli. Zůstal na místě jen zpracovaný srnec. Srnce sbalili do batohu a ujížděli s ním na kole domů. Srnce po příjezdu spravedlivě rozdělil. Jednu kýtu dal pekaři Bláhovi, další do statku Burgrovým a ostatní maso maminka naložila. Dělala z něj omáčky a bifteky pro brášky Huga a Jirku.

Příští léto sourozence odvezli do Osvětimi a Terezína, kde museli tvrdě pracovat.

Vrátili se naštěstí domů oba a živí. Avšak podvyživený a utrápený.

Hugo jednou řekl: ,,Možná že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačily akorát do konce.“

Příběh končí smrtí Holana a za nedlouho i strýčka Proška. Na pohřbu strýčka si Ota uvědomil, že nepohřbívá jen strýčka, ale i celé své dětství a vzpomínky…

Charakteristika postav:

• hlavní postavou je tatínek Leo – velký snílek a dobrodruh, vyprávěčův tatínek, narodil se v Buštěhradu, plný vitality, má smysl pro humor, je posedlý svými touhami a sny, žádný z neúspěchů ho nikdy neodradí, bezhlavě se vrhá do každé příležitostí, Žid, dobrý obchodník, má rád ženy, miluje rybaření a rybníky, velmi šarmantní, v době války se ukazuje jako skvělý otec

• matka - je správná matka, která se pečlivě stará o rodinu a má o ni obavu, velmi tolerantní a laskavá, svému muži odpouští všechny prohřešky, mnoho se o ní v díle nedozvíme, vypravěč – Ota, ji věnuje málo pozornosti, narodila se v Kročehlavech, své děti vedla k lásce k vlasti, křesťanka, jejím snem je dovolená v Itálii

• sourozenci Hugo a Jirka – kvůli nim se odehrává téměř celý příběh – lov srnčího, byli poslaní do koncentračního tábora

• strýček Prošek – je postava, díky němu přežili Proškovi strašné období koncentráku, král pytláků, má velmi dobrý vztah k přírodě, rodina u něho tráví víkendy i prázdniny, má psa Hoala

• Holan- statečný, odvážný a silný pes, který lovil zvěřinu

• Ota – bratr Huga a Jirky, vypravěč celého příběhu, jeho otec je pro něj vzorem, má dobrý vztah k přírodě, celý příběh vypráví on, zaměřuje se hlavně na osudy tatínka