Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (18,25 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ Ota Pavel Představení knihy: vydáno v roce 1971je to sbírka humorně laděných próz (vzpomínky na dětství před válkou)hlavní postavou je tatínek Oty Pavla -Leo Popperpříběhy jsou psané podle skutečného životatéma zaměřené na nesmírně obtížnou situaci židů ve 2. světové válce a jejich nezdolnou snahu přežít. Žánr a forma knihy: próza je psaná ich-formouspisovatel oživuje své vzpomínky na dětstvídruh epikasoubor 7 povídek Doba a místo: Čechy – především Praha, Buštěhrad, Kročehlavy, Křivoklátsko a okolé řeky Berounky Děj v první polovině dvacátého století před druhou světovou válkou a v jejím průběhu Ota Pavel ji napsal v Psychiatrické léčebně Kompozice: Chronologické, častá přímá řeč, bohatá metafora, vypravování, líčení, lyrizovaná próza Jazyk: spisovný jazyk, hovorový jazyk, využívá lidové slovesnosti, vyjadřování v knize čtenáře zaujme, je živé a naplňuje ho, některá slova a věty zní velmi poeticky, humor, vtip, občas vulgarismy, přímá řeč, autobiografičnost Myšlenka a motiv díla: úvahy o životě, přístup k Židům, kontroly, život Židů před válkou, láska, rodina Obsah knihy: Rodina Popperova – otec Leo, matka a tři bratři Otto, Hugo a Jirka, jeli podél řeky Berounky, kde byla nádherná příroda. Dojeli k zájezdní hospůdce, které se říkalo ,,U Rozvědčíka“. Tam se usídlili na dvě sezóny. Ale i přes to, že paní Fraňková byla příjemná žena, uměla výborně vařit, tak se musela rodina Popperova přestěhovat jinam. Nesnesli neustálý křik a rámus, který v domě panoval, když přijeli vandráci. Přestěhovali se do domku převozníka Karla Prošky - pod Bránovem, kde se říkalo V Luhu. V chalupě byla pec na chleba, neustále čerstvé mléko, máslo s podmáslím, na stráni brambory a na řece mračna nádherných ryb. Ve sklepě viselo srnčí maso. Byla to nejbohatší chalupa Luhu. Srnčí maso opatřoval Karel Prošek záhadným způsobem v křivoklátských lesích. Opatřil si od sedláka Nováka štěně vlčáka – Holana. Holan byl silný mohutný vlčák, s obrovskou mordou. Byl to vlastně takový vlk. Zabíjel slepice a králíky. Proto se ho sedlák velice rád zbavil. Pro strýčka Proška to byl ideální pes. Stali se z nich velcí přátelé. Nedaleko Proškova bydliště byla stráň, na které byla bohatá pastva – Prošek v ní viděl zámecký park nebo krásnou zahradu. Ale byla to zahrada smrti, která se mohla jmenovat jedině ,,Smrt krásných srnců“. Už dříve sem chodil Prošek s Holanem na lov. Vzal Holanovu hlavu do rukou, zamířil na srnce, a pak už jen řekl: ,,HOLANE, BĚŽ!“ a Holan už se o všechno postaral. Letmým skokem skolil srnce k zemi a silnou mordou mu prokousl tepnu na krku. Tímto způsobem obstarávali stravu pro svou rodinu. Jenže to netrvalo dlouho a hajní a lesní začali srnce počítat. A následně na to přišel bývalý svobodník Adolf Hitler, který zřídil Protektorát Böhmen und Mähren. Ve třetím roce války povolali bráchy Huga a Jirku do koncentračního tábora. Tatínek, i když měl zákaz opustit bydliště bez povolení, se přesto vydal na lov ryb. Zašel si za svým kamarádem doktorem Quidem Jeřábkem, který mu napsal, že nemůže do práce na šachtu, kde pracoval, protože je nemocný. Tatínek si sundal židovskou hvězdu, kterou nosil na svém kabátě (za něco takového by byl potrestán smrtí), sedl na kolo a jel na lov. Jel shánět maso pro své děti, než odjedou do koncentračního tábora. Leo lehával venku u řeky, kam mu Karel Prošek nosil mléko a chleba. Chytal malé rybky, na které chtěl pak chytit velké úhoře. Jenže noci byly špatné a ryby ne a ne zabrat. Tatínek z toho byl už zoufalý a tak zašel za Proškem a řekl mu, že potřebuje maso. Jenže Prošek přestal lovit od doby, co přišli skopčáci. Slíbil mu , že mu tedy půjčí Holana. Tatínek netrpělivě čekal na louce dny a noci. Až jednoho dne se na louce objevil silný srnec, silnější než kdy předtím. Zaběhl k Proškovi pro Holana. Ten s ním moc ale nechtěl jít. Tatínek ho přemlouval a prosil, až se to povedlo. Vzal Holana na louku a hlavu mu nasměroval na to nádherné zvíře. Pak už jenom řekl: ,,HOLANE, BĚŽ!“ Jenže Holan už dlouhou dobu nelovil a srnce minul. Běžel tedy za ním až k řece, kde boj ukončil. Leo vše sledoval a všimnul si, že Holana odehnali dva muži. Byli to však rybáři, kteří se srnce zmocnili a vyvrhli ho. Leo šel smutný za Proškem a celou událost mu řekl. Prošek měl ale plán. Zahráli si na hajné a běželi k rybářům- ti se však zalekli a utekli. Zůstal na místě jen zpracovaný srnec. Srnce sbalili do batohu a ujížděli s ním na kole domů. Srnce po příjezdu spravedlivě rozdělil. Jednu kýtu dal pekaři Bláhovi, další do statku Burgrovým a ostatní maso maminka naložila. Dělala z něj omáčky a bifteky pro brášky Huga a Jirku. Příští léto sourozence odvezli do Osvětimi a Terezína, kde museli tvrdě pracovat. Vrátili se naštěstí domů oba a živí. Avšak podvyživený a utrápený. Hugo jednou řekl: ,,Možná že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačily akorát do konce.“ Příběh končí smrtí Holana a za nedlouho i strýčka Proška. Na pohřbu strýčka si Ota uvědomil, že nepohřbívá jen strýčka, ale i celé své dětství a vzpomínky… Charakteristika postav: hlavní postavou jetatínek Leo – velký snílek a dobrodruh, vyprávěčův tatínek, narodil se v Buštěhradu, plný vitality, má smysl pro humor, je posedlý svými touhami a sny, žádný z neúspěchů ho nikdy neodradí, bezhlavě se vrhá do každé příležitostí, Žid, dobrý obchodník, má rád ženy, miluje rybaření a rybníky, velmi šarmantní, v době války se ukazuje jako skvělý otecmatka- je správná matka, která se pečlivě stará o rodinu a má o ni obavu, velmi tolerantní a laskavá, svému muži odpouští všechny prohřešky, mnoho se o ní v díle nedozvíme, vypravěč – Ota, ji věnuje málo pozornosti, narodila se v Kročehlavech, své děti vedla k lásce k vlasti, křesťanka, jejím snem je dovolená v Itáliisourozenci Hugo a Jirka – kvůli nim se odehrává téměř celý příběh – lov srnčího, byli poslaní do koncentračního táborastrýček Prošek – je postava, díky němu přežili Proškovi strašné období koncentráku, král pytláků, má velmi dobrý vztah k př

Témata, do kterých materiál patří