Sofokles - Antigona - není v seznamu!!

Vtom se zjeví plačící Isméne. Řekne králi, že v tom má také svůj podíl, Antigona Isménu hájí, ale ne snad jen proto, že nechce, aby zemřela, ale i proto, že se s ní na tom Isména opravdu depodílela. Isména ale chce zemřít s Antigonou, ptá se, k čemu jí bude život, když už nikoho nebude mít, nechce žít sama bez sestry. Kreón se rozhodne tak, že obě dívky uvězní, ale jen Antigonu je rozhodnutý zabít. Sluhové tedy spoutají obě sestry.

Pak přijde Haimón, celý rozčilený. Nejdřív se snaží otce přesvědčit, aby Antigonu nechal žít a změnil svůj názor, ale když vidí, že je otec úplně neoblomný, nakonec na něj zvýší hlas a je rozhodnutý zemřít spolu s Antigonou. Až Haimón odejde, sluhové vyvedou z paláce Antigonu.

Antigona se loučí se svým životem, modlí se k Bohu, ostatní hrají, že souhlasí s králem, ale Antigona si myslí, že se krále bojí, proto s ní a s jejím názorem nesouhlasí. Sluhové Antigonu odvedou. Přichází věštec Teiresiás.

Nese králi zprávu, že zatímco seděl na svém věšteckém sídle, uslyšel najednou divný zvuk ptáků. Potom že rozžehl oltář a zapálil oběť, plamen se však nezdvíhal, a to že prý znamená, že si od nich už Bozi nechtějí nic brát a že je to kvůli tomu, že jejich svaté krby jsou plné potravy pro psy a dravce, kterou jim Poskytl Polyneikos. A ptáci že prý už krásně nezpívají, když se nažerou krve padlého. A chce po králi, aby padlého Polynika pohřbili, jinak si prý nahněvají Bohy. Král je ale stále neústuný a myslí si o věštci, že je hloupý. I náčelník pak promlouvá ke králi a snaží se ho obměkčit. Král se nakonec rozhodne, že je to opravdu nutné, a tak rozhodne, že vstane a sám dívku vyprostí z kobky a Polyneika pohřbí.

A tak se král vydá tam, kde nechal Antigonu uvěžnit, když tam však nahlédne, aby Atigonu osvobodil, zjistí, že Antigona a Himń je tam s ní a celou ji objímá. Když však Himón uvidí svého otce, vytasí meč a zabodne si ho do vlastní hrudi. Když se to všechno dozví Euridyké, u oltáře opláče své děti, prokleje Kreóna a sama sebe zavraždí. Kreón proklíná sám sebe, má obrovské výčitky svědomí.

Závěr:

Tato kniha, která spadá do období Antického Řecka, mi přišla napínavá, hlavní hrdinka byla podle mého názoru velmi statečná. Četla se mi až na pár zastaralých výrazů dobře.