Sophiina volba

Sophiina volba – William Clark Styron

O autorovi:

• Narodil se 11. června 1925 v Newport News ve Virginii, jako syn námořního inženýra, svérázného zásadového Jižana (rodina jeho otce vlastnila kdysi otroky)

• ve 13 letech ztratil matku a s její smrtí se těžko vyrovnával.

• Bolesti z její ztráty přisuzoval některé své problémy v pozdější době – alkohol, drogy, depresivní stavy vedoucí k sebevražedným sklonům.

• Byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy. Proslul především románem Sophiina volba (1979)

• Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří

• Po válce vystudoval Dukeovu universitu

• Po jejím vystudování odešel do New Yorku, kde nějaký čas pracoval v nakladatelství McGraw-Hill.

• V 50. letech se vydal Styron do Evropy, kde v Paříži spoluzakládal časopis The Paris Rewiew.

• V Paříži potkal svou ženu, spisovatelku Rosy Bergunderovou, s níž měl čtyři děti.

• Získal ocenění American Book Award, National Magazine Award

• Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu.

• V roce 1985 se William Styron zhroutil a začal se léčit z depresí.

• Zemřel 13. listopadu 2006 ostrov Martha´s Vineyard ve státě Massachusetts podlehl po dlouhé nemoci zápalu plic.

Autorova tvorba:

• Jeho romány se zabývají otázkami trestu a viny, čímž jako by navazoval na tvorbu F. M. Dostojevského.

• Jeho přístup k jižanskému prostředí je ovlivněn tvorbou W. Faulknera.

• Stěžejní téma jeho tvorby je rasismus, který se ukazuje ve zcela nečekaných a v té době i šokujících souvislostech a řeší otázky holocaustu, otroctví a hledí kritickým pohledem na válku

• Ulehni v temnotách – 1951, románová prvotina o rozkladu jižanské rodiny s prvky alkoholu, šílenství a sebevraždy. Námětem k napsání tohoto románu byl novinový článek o dívce, kterou znával a která spáchala sebevraždu.

• Dlouhý pochod – 1952, novela vzniklá ze zážitků z vojenského výcvikového tábora v Severní Karolíně, kde Styron působil po povolávacím rozkaze v době Korejské války.

• Zapal tento dům – 1960, román o umělcově krizi

• Doznání Nata Turnera – 1967, román o vzpouře otroků, jako první nečernošský spisovatel popisuje Styron pohnutky, které vedly k černošskému povstání v roce 1831. (Pulitzerova cena 1968)

• Sophiina volba – 1979, román o krutých podmínkách holocaustu. Rozhodnutí o napsání Sophiiny volby v Styronovi uzrálo, když v roce 1974 navštívil Československo a polskou Osvětim.

• Ráno na pobřeží – 1993, svazek tří krátkých próz

Literární kontext:

• literatura 2. pol. 20. st.

• období po druhé světové válce, →rozdělení světa na východní a západní

• neexistuje žádný jednotný literární (umělecký) směr

• Literatura reagující na druhou světovou válku – reakce autorů západních (William Styron – Sophiina volba, Patrick Ryan – Jak jsem vyhrál válku a východních (Jurij Vasiljevič Bondarev – Hořící sníh)

• Krize v mezilidských vztazích – existenciální autoři, francouzští spisovatelé (Albert Camus – Mor, Jean Paul Sartre - Zeď)

• Neorealismus – obnovení realistického pohledu na svět, italští autoři (Curzio Malaparte, Alberto Moravia - Horalka, Roberto Rossellini)

• Postmodernismus – Umberto Eco (Jméno růže)

• Magický realismus – znovu objevuje staré mýty, Gabriel García Márquez (Sto roků samoty), Toni Morrison (Milovaná)

• experiment s formou románu

• Literatura s prvky SCI-FI a Fantasy (J. R. R. Tolkien – Pán prstenů, Hobit)

• generační krize ve společnosti

• Rozhněvaní mladí muži – Anglie, Kingsley Amis (Šťastný Jim)

• jejich styl je silně levicový, kritizují konzumní společnost, britskou konzervativní morálku

• BEAT GENERATION (beatnici, beatnická generace)

• slovo Beat používal Herbert Huncke (americký spisovatel, básník) pro svůj stav pod vlivem drog, beated = zničený, zmlácený; může mít též význam úderné generace

• umělecké a literární hnutí v USA vznikající v 50. letech 20. století

• skupina mladých spisovatelů, kteří se bouří proti tradičnímu stylu života v Americe a proti tradičnímu psaní literatury

• odmítají vcelku „americký sen“ a považují ho za odpornou a hnusnou iluzi

• snaží se najít svůj vlastní způsob psaní literatury a zobrazit v něm své zážitky, především experimenty s drogami (snaha uniknout do stavu blaženosti), popis svých životních zkušeností (např. toulání se po USA)

• zaměřovalo se na otevřenost projevu a kontakt autora a čtenáře, svou poezii veřejně recitovali v barech, galeriích a později na větších akcích

• absolutní upřímnost ve svých verších; snaha šokovat, provokovat; odmítají se zařadit do společnosti, akceptují témata drog a homosexuality - snaha nalézt náhradu za styl života, nalézají inspiraci ve východních náboženstvích (např. zen buddhismus)

• vzor pro beatníky byli nejspíše Prokletí básníci pro svou nezávaznost (bohémský způsob života)

• sepětí s jazzem

• revolta proti pokrytectví, absenci humanismu, výsměch uznávanému konzumnímu stylu života, honbě po penězi a kariérou, zbožnění techniky = odraz reality poválečné společnosti

• další autoři Beatnické generace:

• Jack Kerouac – prozaik, autobiografické romány (Na cestě)

• Lawrence Ferlinghetti – básník, sbírka Obrazy zmizelého světa, majitel dodnes existujícího knihkupectví City Lights books – centrum Beatnické generace, souzen pro vydání Ginsbergova díla Kvílení (nakonec ho soud uznal nevinným)

• William Seward Burroughs – prozaik, literární experimentátor, závislý na drogách (román Feťák)

• Neal Cassady – prozaik

• Václav Hrabě - český básník a částečně prozaik, jediný významný představitel Beat generation v Česku