Spalovač mrtvol

Česká próza 2. poloviny 20. století

-období let 1945 - 1968

-autoři nemají problém s režimem a mohou vydávat své knihy

-autoři propagující komunismus

-autoři snažící se psát nepoliticky

-rozvíjí se válečná próza, budovatelský román (popisuje pracovní prostředí, odehrává se v továrnách, na venkově …), historický román, psychologický román

-ústředním tématem ve Střední Evropě bylo téma války

-literatura byla poznamenána tzv. studenou válkou

-literatura se rozdělila do 3 proudů: 1) oficiální

2) exilový

3) samizdatový

-v 50. letech vzniká Socialistický realismus => období politických procesů, vytváří se tzv. budovatelský román (kladný a záporný hrdina - kladný většinou komunista)

-vstup vojsk Varšavské smlouvy na naše území dne 21. 8. 1968

-1989 - 1990 => pád komunismu

určení dalších autorů stejného um. směru

Arnošt Lustig (1926–2011)

- prozaik, židovská tématika, prošel si koncentračními tábory

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou: psáno podle skutečné události z roku 1943

Ota Pavel (1930–1973)

- prozaik a novinář, mládí prožil v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových důvodů přestěhovala

Smrt krásných srnců: zachycuje soubor příběhů z autorova rodinného prostředí

Děj

Příběh se odehrává v Praze, v depresivním období nacistické okupace. Hlavní postavou je Karel Kopfrkingl. Má ženu Marii, které říká Lakmé (Židovnka) a dvě děti, dceru Zinu, která je o dva roky starší než její bratr Mili. Rodina žije spořádaným životem v krásném pražském bytě. Mezi přátele rodiny Kopfrkinglových patří William Reinke s ženou, Willi je čistý Němec, člen německé strany NSDAP a kdykoliv se setká s panem Kopfrkinglem, snaží se ho přesvědčit ke vstupu. Pan Kopfrkingl to odmítá, nedělá rozdíly mezi lidmi a nemá rád válku, stejně jako jiná násilí.

Postupem času však začíná o vstupu více přemýšlet, začíná si uvědomovat, že v jeho žilách koluje německá krev a i on se chce stát plnohodnotným jedincem. Jeho žena a částečně tedy i děti jsou Židé a jelikož pro takové lidi není v novém čistém státě místo, stává se z pana Kopfrkingla vrah, svou ženu Lakmé oběsí v jejich krásné koupelně, syna utluče železnou tyčí v krematoriu a zavře ho do rakve k německému důstojníkovi, stejný osud chystá i pro svou dceru, ta však uprchne.

Zjevuje se mu posel z Tibetu, který ho uznává jako Dalajlámu. Z pana Kopfrkingla se nestal jen vrah, ale také udavač, kterému se nepříčilo udat své známé Židy ani kolegy z práce, čímž se stal ředitelem krematoria. Přislíbil také, že se podělí o své znalosti ohledně kremace a bude se podílet na stavbě plynových pecí, kde budou spalování Židé a jiní nevyhovující lidé. Pan Kopfrkingl se zblázní a je odvezen do blázince.

Po konci války spatřuje ze sanitního vozu hlouček vyhublých lidí vracejících se z koncentračního tábora, mezi kterými poznává své staré známé.