Stavba věty jednoduché

Stavba věty jednoduché

• syntaktická (skladební) dvojice – dvě slova, která k sobě ve větě mluvnicky i významově patří

• základní syntaktická dvojice – spojení podmětu a přísudku, základ dvojčlenných vět

v ostatních syntaktických dvojicích rozlišujeme člen řídící a člen závislý

Syntaktické vztahy významové

• v syntaktické dvojici

1. predikace (přisuzování) – mezi podmětem a přísudkem (přísudkem se přisuzuje tomu, co je označeno podmětem, nějaká vlastnost, činnost, stav)

Chlapec jedl.

1. determinace (určování) – mezi členy ostatních syntaktických dvojic ve větě, člen závislý zpřesňuje (blíže určuje) význam členu řídícího

malý chlapec, jedl včera, jedl u stolu, jedl buchta atd.

• v syntaktické skupině (větné členy navzájem nezávislé)

1. koordinace (přiřazování, souřadnost) – mezi několikanásobnými větnými členy

slučovací (Petr a Pavel)

stupňovací (bylo teplo, ba až horko)

odporovací (mluvil krátce, ale chytře)

vylučovací (napiji se vody nebo mléka)

důvodový neboli příčinný (neúspěšné, neboť nepřipravené představení)

důsledkový (nepřipravené, proto neúspěšné představení)

1. apozice (přistavování) – vztah široké totožnosti, označení téhož jevu dvojím způsobem

Jan Neruda, básník a prozaik 19. Stol, zemřel v r. 1891.

Formální vyjadřování syntaktických vztahů

• v syntaktické dvojici

1. shoda (kongruence) – člen závislý se shoduje s členem řídícím v pádě, čísle, rodě nebo osobě, uplatňuje se v přísudku, přívlastku a doplňku

malý chlapec, chlapec jedl, chlapec jedl rád

1. řízenost (rekce) – člen řídící určuje pád závislého jména, uplatňuje se v předmětu, neshodném přívlastku, neshodném doplňku

jedl koláče, trhání blatouchů, zvolili ho svým vedoucím

1. přimykání (adjunkce) – tvar závislého členu není určován členem řídícím, jen významový vztah, uplatňuje se u příslovečného určení nebo neshodného přívlastku

jedl včera, jedl u stolu, dům u nádraží

• v syntaktických skupinách

1. parataxe (vztah souřadící) – spojení volné

otec a matka

1. hypotaxe (vztah podřadící) – nerovné, těsnější spojení

otec s matkou

Větné členy

• slova plnovýznamová

• základní větné členy: podmět, přísudek

• rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk

• každý větný člen může být:

holý (pes štěkal)

rozvitý (sousedův pes štěkal)

několikanásobný (náš i váš pes štěkal)

Základní větné členy

• podmět (subjekt)

• mluvnicky je nezávislý na jiném členu, shoduje se s přísudkem

• vyjadřuje původce děje (Chlapec zpívá.), nositele činnosti (Listí se zelená.), vlastnosti (Obraz byl krásný.), stavu (Všichni byli zdrávi.), někdy i cíl děje (Kniha byla vydána.)

• je vyjádřen nejčastěji podstatným jménem v prvním pádě, přídavným jménem, zájmenem, infinitivem a jiným slovním druhem

• nevyjádřený – je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky