Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Stavba věty jednoduché

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (56 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Stavba věty jednoduché syntaktická (skladební) dvojice – dvě slova, která k sobě ve větě mluvnicky i významově patří základní syntaktická dvojice – spojení podmětu a přísudku, základ dvojčlenných vět v ostatních syntaktických dvojicích rozlišujeme člen řídící a člen závislý Syntaktické vztahy významové v syntaktické dvojici predikace (přisuzování) – mezi podmětem a přísudkem (přísudkem se přisuzuje tomu, co je označeno podmětem, nějaká vlastnost, činnost, stav) Chlapec jedl. determinace (určování) – mezi členy ostatních syntaktických dvojic ve větě, člen závislý zpřesňuje (blíže určuje) význam členu řídícího malý chlapec, jedl včera, jedl u stolu, jedl buchta atd. v syntaktické skupině (větné členy navzájem nezávislé) koordinace (přiřazování, souřadnost) – mezi několikanásobnými větnými členy slučovací (Petr a Pavel) stupňovací (bylo teplo, ba až horko) odporovací (mluvil krátce, ale chytře) vylučovací (napiji se vody nebo mléka) důvodový neboli příčinný (neúspěšné, neboť nepřipravené představení) důsledkový (nepřipravené, proto neúspěšné představení) apozice (přistavování) – vztah široké totožnosti, označení téhož jevu dvojím způsobem Jan Neruda, básník a prozaik 19. Stol, zemřel v r. 1891. Formální vyjadřování syntaktických vztahů v syntaktické dvojici shoda (kongruence) – člen závislý se shoduje s členem řídícím v pádě, čísle, rodě nebo osobě, uplatňuje se v přísudku, přívlastku a doplňku malý chlapec, chlapec jedl, chlapec jedl rád řízenost (rekce) – člen řídící určuje pád závislého jména, uplatňuje se v předmětu, neshodném přívlastku, neshodném doplňku jedl koláče, trhání blatouchů, zvolili ho svým vedoucím přimykání (adjunkce) – tvar závislého členu není určován členem řídícím, jen významový vztah, uplatňuje se u příslovečného určení nebo neshodného přívlastku jedl včera, jedl u stolu, dům u nádraží v syntaktických skupinách parataxe (vztah souřadící) – spojení volné otec a matka hypotaxe (vztah podřadící) – nerovné, těsnější spojení otec s matkou Větné členy slova plnovýznamová základní větné členy: podmět, přísudek rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk každý větný člen může být: holý (pes štěkal) rozvitý (sousedův pes štěkal) několikanásobný (náš i váš pes štěkal) Základní větné členy podmět (subjekt) mluvnicky je nezávislý na jiném členu, shoduje se s přísudkem vyjadřuje původce děje (Chlapec zpívá.), nositele činnosti (Listí se zelená.), vlastnosti (Obraz byl krásný.), stavu (Všichni byli zdrávi.), někdy i cíl děje (Kniha byla vydána.) je vyjádřen nejčastěji podstatným jménem v prvním pádě, přídavným jménem, zájmenem, infinitivem a jiným slovním druhem nevyjádřený – je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky Myslím to dobře. všeobecný – blíže neurčený, ale osobní, např. všichni, člověk, lidé, někdo Říkali to v rozhlase. Kdo se bojí, nesmí do lesa. neurčitý – neznámý neživotný původce Na půdě to zapraskalo. přísudek (predikát) je nezávislý na jiném větném členu, shoduje se s podmětem vyjadřuje děj (Petr pracuje.), přisuzuje někomu činnost, vlastnost (Petr je mladý.), stav (Petr spí.), změnu stavu (Petr omládl.) přísudek slovesný je vyjádřen určitým tvarem slovesným slovesa plnovýznamového Pavel čte. přísudek slovesně jmenný je vyjádřen určitým tvarem slovesným slovesa neplnovýznamového (sponové sloveso – být, stát se; modální sloveso; fázové sloveso – začít, přestat; kategoriální sloveso) + výraz jmenné povahy (možný je i infinitiv) Zahrada je krásná. Otec se

Témata, do kterých materiál patří