Sto roků samoty

Dílo

• Jeho dílo zahajují povídky publikované v časopisech od 1947; knižně vyšly až 1972 ve sbírce Ojos de perro azul (Oči modrého psa). První román La hojarasca (1955, Spoušť), uvedený mottem ze Sofoklovy Antigony, má osnovu antické tragédie: tři postavy se v tropickém městečku Macondu chystají pohřbít podivínského lékaře proti vůli celé obce. Střídmé vyprávění je komponováno z vnitřních monologů tří postav při čekání na pohřeb. Tuto prvotinu označila kritika za nejvýznamnější kolumbijský román po Víru J. E. Rivery. Úsporným stylem je napsána i nostalgicky laděná novela El coronel no tiene quien le escriba (1961, Plukovníkovi nemá kdo psát), jejíž protagonista již 15 let marně čeká na přiznání vojenské penze. Povídky Los funerales de la Mamá Grande (1962, Pohřeb Velké matky) pokračují v lakonickém stylu a v evokaci tropické provincie, jejíž všední události mají tragický základ; titulní povídka však již přináší mnohomluvnější styl s uvolněnou imaginací, humornými výčty a nadsázkami, příznačný pro pozdější autorova díla. Po románu La mala hora (1962, Zlá hodina) na téma provinční pomlouvačné kampaně se García Márquez odmlčel. V červnu 1967 vydal v Buenos Aires vrcholný román Cien años de soledad (Sto roků samoty), ságu šesti generací rodu Buendíů. Macondo je archetypální obcí, jejíž osud obsahuje celé dějiny Latinské Ameriky i mýty západní kultury od Geneze po Apokalypsu. Román měl mimořádný ohlas v Americe i v Evropě; radostí z vyprávění, imaginací a přívalem příhod zapůsobil jako obnova románového žánru. Pro zázračné vidění všednosti, jíž prozařuje skrytá mytická vrstva, je považován reprezentativní dílo tzv. magického realismu. Z pozdějších próz patří k nejhodnotnějším román El otoño del patriarca (1975, Podzim patriarchy) a novela Crónica de una muerte anunciada (1981, Kronika ohlášené smrti). Román Del amor y otros demonios (1994, O lásce a jiných posedlostech) umísťuje milostný vztah pubertální dívky a kněze do koloniálního prostředí kreolů a černošských sluhů. Jednoaktová divadelní hra Diatriba de amor contra un hombre sentado (premiéra v Buenos Aires 1994, Milostná polemika proti sedícímu muži) je monolog ženy adresovaný manželovi. Z dalších románů lze zmínit El amor en los tiempos de cólera (1985, Láska za časů cholery)

• Sto roků samoty

• Kontext autorovy

  • .

  • .

  • .

  • .

  • .

  • .

  • .

• Literární / obecně kulturní kontext

  • .

  • .

  • .

  • .

  • .

  • .