Tartuffe

Název knížky: Tartuffe

Žánr: klasicistní veršovaná satirická komedie

Autor: Moliere: (vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin, 15.1. 1622 - 17.2. 1673)

• fr. dramatik, autor více než třiceti her

• narozen v Paříži v zámožné měšťanské rodině

• 1643 - založil divadelní společnost Illustre Thétre, která však byla r. 1645 rozpuštěna

• 1657 - návrat do Paříže, dostalo se mu výsady hrát před Ludvíkem XIV

• pro své kritické názory měl mnoho nepřátel mezi církví, pobožnůstkáři i herci z jiných divadelních společností, ale ve své kritice nepolevoval

• od roku 1665 trpěl tuberkulózou, ale stále hrál a zemřel na scéně při čtvrtém představení „Zdravého nemocného“

• po smrti byl na zákrok církve jeho hrob otevřen a Moliére byl zahrabán do neposvěcené země mezi sebevrahy a zločince

• další díla: Směšné preciózky, Škola žen, Radosti kouzelného ostrova, Misantrop, Lakomec, Don Juan, Zdravý nemocný

Místo a doba děje: Odehrává se v Pařížském domě bohatého Orgona, zřejmě v sedmnáctém století

Téma: Pařížský šlechtic Orgon se nechá nachytat svatouškovstvím žebráka Tartuffa, vezme ho do svého domu a nakonec na něj přepíše všechen svůj majetek.

Hlavní postavy:

Tartuffe - žebrák, intrikán, přetvařující se
Orgon - pařížský šlechtic, dobrák, který nechal přepsat svůj majetek na Tartuffa
Elmíra - Orgonova druhá žena

Kompozice:

Expozice: Ostatní postavy si začnou všímat podezřelého jednání Tartuffa

Kolize: Tartuffe získává stále více důvěry Orgona, ten mu chce dát svou dceru za ženu

Krize: Tartuffe se pokouší svádět Orgonovu manželku, on jí nevěří, aby dokázal, že věří Tartuffovi, přepíše na něho svůj majetek

Peripetie: Elmíra nachystá důkaz, že se Tartuffe přetvařuje, Orgon procitne, ale hrozí mu ztráta majetku

Katastrofa: Zásah krále

Jazykové prostředky:

• každá postava mluvila jiným jazykem

  • Kleantes používal spisovná slova, dlouhá souvětí, bohatou slovní zásobu a inteligentní obraty

  • Dorina mluvila prostým jazykem („co na srdci, to na jazyku“), šikovně vyjadřovala vlastní názor

  • Tartuffe mluví podle situace, např. když vyznává lásku Elmíře „Ta láska, která v nás nad věčnou krásou žasne, nebrání milovat, co na zemi je krásné…A není tedy div, že naše srdce tlukou i nad nádherou děl, co vyšla z božích rukou.“, když ho Orgon vyhazuje z domu „Jen si moc nehrajte! To vyletíte – vy!... Však já vás naučím, spoléhat na triky a spřádat proti mně zbabělé intriky.“

• urážky („Ovšem, pan filozof!“, „Ten farizej, ten taškář vypráskaná…“, „Lump je to! Mizera! Bestie!“)

• přirovnání (krokodýlí slzy, „trn by hnedka venku byl z oka“)

• citoslovce na dokreslení dialogů (Fuj!, „Ach, Bože můj!“, „Tak zmizte! Šup!“)

• málokdy se vyskytovaly archaismy, většina projevů se rýmovala

Aktuálnost díla: Kniha poukazuje na špatné lidské vlastnosti – chamtivost, povýšenost, faleš, což patří i mezi hlavní témata dnešní doby, nejen literární tvorby.