Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Větná skladba

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (71,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

SKLADBA(tercie) SKLADBA (syntax) = nauka o stavbě věty a souvětí. VĚTA= základní syntaktická jednotka, vyjadřuje jednu myšlenku.Musí mít určitý tvar slovesa, začíná velkým písmenem, končí interpunkčním znaménkem. Věta jednočlenná (bezpodmětová) je tvořená přísudkem (slovesným nebo jmenným se sponou), ke kterémunelze doplnit podmět. Jde o věty slovesné, které vyjadřují: přírodní děje:Prší.Sněží. tělesné stavy:Bolímne v krku. (neBolí mnehlava.) duševní stavy:Je mismutno. smyslové vjemy:Hoří.Zvoní.V kamnechpraská. neosobní tvar slovesa:Je dovoleno se nepřezouvat.Jede se na hory. Věta dvojčlennáobsahuje základní skladební dvojiciÞpodmět a přísudek. VÝPOVĚĎ= základní jednotka komunikace, je pronesena nebo napsána v konkrétní situaci. Např. větaŘeknu to našemu učiteli. podle kontextu může znamenat nabídku, sdělení nebo výhrůžku. Výpověď je nejčastěji vyjádřena ve formě věty. Jestliže základem výpovědi není slovesný tvar (není to tedy věta), označujeme ji jako větný ekvivalent. Větný ekvivalentneobsahuje sloveso v určitém tvaru, jeho základem může být infinitiv, podstatné či přídavné jméno, příslovce, částice nebo citoslovce. Příklady:Pozor! (místo Dávej pozor!),Osle! (Ty jsi osel!),Stát! (Stůj!),Být tak bohatší! (Kdybych byla bohatší!),Fuj! (citoslovce),Ano. Ovšem. (částice).V Brně včera nerozhodně! VĚTY PODLE POSTOJE MLUVČÍHO KE SKUTEČNOSTI 1. Věta oznamovací něco sděluje, oznamuje nebo tvrdí. V písmu je na konci věty oznamovací tečka.Venku svítí slunce. 2. Věta tázací vyjadřuje otázku. V písmu se na konci označuje otazníkem. Podle toho, nač se ptáme, rozlišujeme otázky: a)zjišťovací otázka (odpověď ano – ne) b)doplňovací otázka (odpověď celým výrazem či celou větou) c)vylučovací otázka (tázaný si má vybrat z několika variant) d)řečnická otázka (nepočítá se s odpovědí). 3.Věta rozkazovacívyjadřuje přímý rozkaz, zákaz, vybídnutí, žádost. V písmu se na konci označujevykřičníkem nebo tečkou.Podej mi tu knihu! 4. Věta přací vyjadřuje přání, v písmu bývázakončena vykřičníkem, popř. tečkou. Bývá uvozena částicemi, např.ať, nechť, kéž. Ať se tu máte hezky! Kéž bychom měli prázdniny! strana 1 5. Věta zvolacívyjadřuje citový stav. V písmu je na konci vždy vykřičník (někdy bývá připojen i otazník). Všechny typy vět mohou mít zvolací formu. Dnes je nádherně! (původem věta oznamovací) To jste nevěděli dřív?! (původem věta tázací) VĚTY ZÁPORNÉ a)Zápor větný popírá obsah celé věty:Ten úkol ještěnemám. b)Zápor členský popírá obsah jen některého větného členu pomocí záporkyne nebonikoli. Záporkane stojí samostatně před tou částí věty, kterou popírá::Vše se zdrželone mou vinou. Zápor slovní popírá význam pomocí záporných slov:Je to nášnepřítel. Použijeme-li ve větě dva zápory, věta má kladný význam= litotes, např.To není nemožné. VĚTNÉ ČLENY Větnými členy mohou jimi být jen slova plnovýznamová. Základní větné členy: podmět, přísudek. Rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk. Větný člen:-holý (není rozvit žádným jiným členem, např.Pesštěkal.) -rozvitý (rozvit dalšími členy, např.Náš pes štěkal.) -několikanásobný (dva a více rovnocenných členů:náš isousedův pes) Za holý větný členy se pokládá: složený slovesný tvar: budu psát, byli jsme seznámeni zvratné sloveso: smáli se způsobové a fázové sloveso: musíme se učit, začíná pršet jmenný přísudek se sponou: je přítelem větný člen s předložkovou vazbou: během prázdnin ustrnulá sousloví: křížem krážem Větnými členy nejsou: předložky, spojky, částice, citoslovce (pokud nejsou větným členem, např.Ať je částice. Žábažbluňk do rybníka.) zvratná zájmena: si, se tvary slovesa být ve složených tvarech: byl jsem pozván slovesa sponová: být, stát se slovesa způsobová: moci, muset, smět, chtít, mít povinnost slovesa fázová: začít, přestat ve spojení s infinitivem odkazovací výrazy: vzpomínat nato, jak …; vidí problémytam, kde nejsou; navazovací slova: tedy, naproti tomu, naopak, nicméně oslovení vsuvky: Byl,jak říkám, zcela vyvedený z míry. strana 2 PODMĚT (Po) vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Ptáme se otázkou 1. pádukdo?,co? a přísudkem. 1.vyjádřený – je ve větě slovně vyjádřen:Pes štěkal na dvoře. 2.nevyjádřený: a) je známý z předchozí věty:Byl jednou jedenkrál. Měl tři dcery. b) je zřejmý z určitého tvaru slovesa:Učíme se na písemku. c)všeobecný (oni) - nelze přesně pojmenovat osobu:Psali to v novinách. PŘÍSUDEK(Př) vyjadřuje, co dělá podmět, co se s ním děje nebo jaký je. 1.slovesný – obsahuje plnovýznamové sloveso v určitém tvaru: a)jednoduchý:Adambude hrát na kytaru. Lístky užbyly prodány. b)složený(se způsobovým či fázovým slovesem):Otecse musel vrátit. 2.jmenný se sponou se skládá ze sponového slovesa (být, stát se) a jmenné části (tedy z podstatného či přídavného jména):Janse stal lékařem.Vítrjednesstudený. 3.jmenný – spona je vynechána: Mladostradost. Kniha -přítelčlověka. PŘEDMĚT (Pt) rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno. Ptáme se na něj pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu). Pád předmětu závisí na slovese nebo přídavném jméně:Čteromán.– předmět ve 4. pádu. Předmět může být vyjádřen podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem nebo infinitivem slovesa (Nařídili mimlčet.). Pokud se lze zeptat i jinak než pádovými otázkami, o předmět se nejedná. PŘÍVLASTEK(Pk) je závislý na podstatném jméně, rozvíjí ho. Ptáme se naněj podstatným jménem a otázkami:jaký?, který?, čí?Přívlastek shodný (Pks) se shoduje se členem řídícím v pádě, čísle a rodě (prašnácesta,bez prašné cesty). Bývá před podstatným jménem, výjimečně za ním, např. kyselina sírová, slunéčko sedmitečné. Přívlastek neshodný (Pkn) se neshoduje se členem řídícím, skloňuje se pouze řídící podstatné jméno (1. pád - cestaúdolím., 7. pád - cestouúdolím). Příklady:vůněšeříků, pohledz okna, návratdomů, touhavrátit sePřívlastek několikanásobný:bílé, modré a červené květy. Přívlastek postupně rozvíjející:moje druhá nejoblíbenějšíknížka. Přívlastek volnýmůžeme vynechat, aniž by se změnil smysl věty; oddělujeme jej čárkami:Zahrada,obehnaná plotem, nádherně kvetla. Přívlastek tě

Témata, do kterých materiál patří