Větná skladba

Použijeme-li ve větě dva zápory, věta má kladný význam = litotes, např. To není nemožné.

VĚTNÉ ČLENY

Větnými členy mohou jimi být jen slova plnovýznamová.

Základní větné členy: podmět, přísudek.

Rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk.

Větný člen: - holý (není rozvit žádným jiným členem, např. Pes štěkal.)

- rozvitý (rozvit dalšími členy, např. Náš pes štěkal.)

- několikanásobný (dva a více rovnocenných členů: náš i sousedův pes)

Za holý větný členy se pokládá:

• složený slovesný tvar: budu psát, byli jsme seznámeni

• zvratné sloveso: smáli se

• způsobové a fázové sloveso: musíme se učit, začíná pršet

• jmenný přísudek se sponou: je přítelem

• větný člen s předložkovou vazbou: během prázdnin

• ustrnulá sousloví: křížem krážem

Větnými členy nejsou:

• předložky, spojky, částice, citoslovce (pokud nejsou větným členem, např. Ať je částice. Žába žbluňk do rybníka.)

• zvratná zájmena: si, se

• tvary slovesa být ve složených tvarech: byl jsem pozván

• slovesa sponová: být, stát se

• slovesa způsobová: moci, muset, smět, chtít, mít povinnost

• slovesa fázová: začít, přestat ve spojení s infinitivem

• odkazovací výrazy: vzpomínat na to, jak …; vidí problémy tam, kde nejsou; navazovací slova: tedy, naproti tomu, naopak, nicméně

• oslovení

• vsuvky: Byl, jak říkám, zcela vyvedený z míry.

strana 2

PODMĚT (Po) vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek.

Ptáme se otázkou 1. pádu kdo?, co? a přísudkem.

1. vyjádřený – je ve větě slovně vyjádřen: Pes štěkal na dvoře.

2. nevyjádřený: a) je známý z předchozí věty: Byl jednou jeden král.

Měl tři dcery.

b) je zřejmý z určitého tvaru slovesa: Učíme se na písemku.

c) všeobecný (oni) - nelze přesně pojmenovat osobu: Psali to v novinách.

PŘÍSUDEK (Př) vyjadřuje, co dělá podmět, co se s ním děje nebo jaký je.

1. slovesný – obsahuje plnovýznamové sloveso v určitém tvaru:

a) jednoduchý: Adam bude hrát na kytaru. Lístky už byly prodány.

b) složený (se způsobovým či fázovým slovesem): Otec se musel vrátit.

2. jmenný se sponou se skládá ze sponového slovesa (být, stát se) a jmenné části (tedy z podstatného či přídavného jména): Jan se stal lékařem.Vítr je dnes studený.

3. jmenný – spona je vynechána: Mladost radost. Kniha - přítel člověka.

PŘEDMĚT (Pt) rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno. Ptáme se na něj pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu). Pád předmětu závisí na slovese nebo přídavném jméně: Čte román. – předmět ve 4. pádu.

Předmět může být vyjádřen podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem nebo infinitivem slovesa (Nařídili mi mlčet.).

Pokud se lze zeptat i jinak než pádovými otázkami, o předmět se nejedná.

PŘÍVLASTEK (Pk) je závislý na podstatném jméně, rozvíjí ho. Ptáme se na něj podstatným jménem a otázkami: jaký?, který?, čí?Přívlastek shodný (Pks) se shoduje se členem řídícím v pádě, čísle a rodě (prašná cesta, bez prašné cesty). Bývá před podstatným jménem, výjimečně za ním, např. kyselina sírová, slunéčko sedmitečné.