Větná skladba - souvětí podřadné

SKLADBA – SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ

SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ obsahuje nejméně dvě věty hlavní, počet vět vedlejších je neomezený.

VÝZNAMOVÉ POMĚRY

Mezi několikanásobnými větnými členy či souřadně spojenými větami rozeznáváme různé významové poměry.

• MEZI VĚTAMI HLAVNÍMI: Udělalo se mu špatně, a tak odešel ze školy.

• MEZI VĚTAMI VEDLEJŠÍMI STEJNÉHO DRUHU, MUSÍ BÝT ZÁVISLÉ NA JEDNÉ VĚTĚ HLAVNÍ: Nechápu lidi, kteří chodí přes den do práce a (kteří) pak se jen mlčky dívají na televizi.

• MEZI NĚKOLIKANÁSOBNÝMI VĚTNÝMI ČLENY: nejen maminka, ale i tatínek

A) SLUČOVACÍ + A i B je pravda

Věty jsou prostě přiřazované. Obsahy výpovědí jsou sobě rovné.

Setmělo se, zvedl se vítr a v dálce bylo slyšet hřmění.

Jana ani Monika nic nenamítaly.

Kamarádka to neřekne ani rodičům, ani spolužákům.

V poměru slučovacím jsou věty/ členy odděleny čárkami nebo spojovacími výrazy: a, i, ani, nebo, také, rovněž, též, (a)pak, (a) potom, poté, ani-ani, jednak-jednak, hned-hned, dílem-dílem, zčásti-zčásti, ať-či.

B) STUPŇOVACÍ platí A, ale nadto platí B

Obsah druhé věty je závažnější než obsah první věty. Druhá věta/druhý člen stupňuje nebo zpřesňuje význam předchozí věty/ předchozího členu.

Nevěřili mu, ba pokládali ho za lháře.

V Číně pouští draky nejen děti, ale dokonce i dospělí.

Spojovací výrazy: ba, ba i, ba ani, dokonce (i), nadto, nejen-ale i, nejen-nýbrž i, nejen-ale dokonce i, a ještě, a především, a hlavně, a nadto

C) ODPOROVACÍ X B je v rozporu s A

Obsah druhé věty popírá obsah první věty nebo ho omezuje.

Bylo těžké najít nocleh, ale přece jsme ho našli.

Byl to mladý, avšak rozvážný člověk.

Spojovací výrazy: ale, avšak, však, nýbrž, leč, zato, ale také, ale ani, jenže, jenomže, naopak, sice-ale, ne tak- jako spíše, a (před a zde píšeme čárku).

strana 1

D) VYLUČOVACÍ ~ jestliže platí A, nemůže platit B

Obsahy obou vět nemohou platit současně, vylučují se.

Buď se uč, nebo mi pojď pomoci. Narodil se jim kluk, nebo holka?

Spojovací výrazy: nebo, anebo, či, buď-nebo, buď-anebo, buď-buď, ať-ať.

E) PŘÍČINNÝ (DŮVODOVÝ) ← B je důvodem k A

Druhá věta vysvětluje příčinu/důvod pro tvrzení v první větě.

Byla jsem zoufalá, neboť se mi nic nedařilo.

DŮSLEDEK DŮVOD/PŘÍČINA

Zprávu jsem mu neposlala, nemám totiž jeho číslo.

Spojovací výrazy: neboť, vždyť totiž (hovorově však).

F) DŮSLEDKOVÝ → B vyplývá z A

Děj druhé věty je důsledkem děje věty první.

Nic se mi nedařilo, a proto jsem byla zoufalá.

DŮVOD/PŘÍČINA DŮSLEDEK

Mluvil překotně, a tedy nesrozumitelně.

Spojovací výrazy: proto, a proto, tedy, tudíž, a tak.

G) VYSVĚTLOVACÍ ││ A, tj. i B

Druhá věta je vysvětlením první věty.

Žáci se známkám z testu nedivili, byli totiž na mé hodnocení zvyklí.

Ozvalo se hlasité zatroubení, to se s námi Honza rozloučil.