Vladislav Vančura - Rozmarné léto

Místa děje: v městečku Lázně Krokovy Vary

Doba děje: během 3 červnových dnů v 1. polovině 20. století = autorova současnost, doba mezi světovými válkami

Děj:

Děj začíná na plovárně v malém městečku Lázně Krokovy Vary. Je léto, schyluje se k bouřce a ve městečku se nic moc zajímavého neděje – jeho obyvatelé jsou znudění. Antonín Důra plave na své plovárně, přestože je nepříznivé počasí, chce si totiž udržet svoji fyzičku „stůj co stůj“. Jakmile se počasí umoudří, na plovárnu přicházejí lidé. Zde se poprvé setkáváme s Kanovníkem Rohem a Majorem Hugem, později také s Kateřinou Důrovou.

Zanedlouho na plovárnu přicházejí další zájemci. Kanovník Roh čte Kateřině verše ze své knihy, což jí dělá radost, Antonín si po většinu času povídá s Antonínem, často se pouštějí do konfliktů.

Za nějaký čas přijde na plovárnu kouzelník Arnoštek a všem přítomným předvede trik, což ostatní ohromí, Kateřina mu tedy dá zadarmo něco k jídlu, Antonínovi se to však celé nelíbí.

Ještě ten večer pořádá Arnoštek své 1. představení, kde sklidí obrovský úspěch. Všichni jsou okouzleni jednak představením a jednak krásou kouzelníkovy pomocnice Anny, proto se další den koná několik dalších představení.

Antonín podvede svoji ženu s Annou, když ho nechytá, poleje se vodou a předstírá, že ji zachraňoval. Kateřina tuší, že lže, ale na nikoho se nezlobí, místo toho jde k Arnoštkovi, který se zase líbí jí, potom pobývá v maringotce společně s ním i s Annou.

Když jde druhý den v noci k maringotce abbé, Anna ho pozve dovnitř, protože zrovna smaží ryby, abbé pozvání přijme a pomůže Anně s rybami, u toho si s ní povídá. Poté dovnitř vtrhne opilý Major s Antonínem a omylem abbému natrhnou ucho, Antonín mu ho potom zašije a u toho ho chce přimět, aby se kál za svůj čin, abbé má však nyní jiný pohled na svět, nevidí nic špatného na tom, že se o Annu také snažil, což všechny překvapí.

Další den se koná poslední představení, u kterého Arnoštek kvůli jednomu opilému divákovi spadne z provazu a poraní se, Kateřina mu jeho zranění léčí. Potom se však dozví, že Arnoštek Lázně Krokovy Vary brzy opustí a pojede dál, což Kateřinu rozesmutní, nechce však odjet s ním, bojí se změny. Proto odpustí Antonínovi jeho nevěru a vrátí se k němu, ten z toho má radost a slíbí jí, že už ji nikdy nepodvede.

Kateřina je nyní šťastnější než na začátku příběhu, má v sobě alespoň vzpomínky na Arnoštka. Při odjezdu maringotky přemýšlí nad tím, jak musí být krásné cestovat, sama se však k něčemu podobnému není schopna odhodlat, vše se tedy opět vrací do „starých kolejí“, stejně jako i u všech ostatních postav.

Závěr:

Dílo patří do básnické meziválečné prózy, odráží tedy relativně uvolněnou atmosféru. Vnímána byla pozitivně, zejména avantgardními umělci, kritizovali ho pouze konzervativní nebo katoličtí kritikové.