wilde-slavik_a_ruze

Oscar Wilde - (Šťastný princ a jiné pohádky) Slavík a růže

Šťastný princ a jiné pohádky vychází v roce 1888 a skládá se z pěti próz: Šťastný princ, Slavík a růže, Sobecký obr, Oddaný přítel a Jedinečná raketa. Mají jednoduchý a náznakovitý děj. Vyznačují se velkou dávkou fantazie a romantičnosti, vytříbeným průzračným stylem a důrazem na melodii jazyka. Náměty jsou na první pohled prosté, jednoduché až naivní, jsou založeny na symbolech a alegorii. Různými postupy rozvíjí základní otázky o umění, citech i společnosti. V díle se inspiroval Hansem Christianem Andersenem, rozvíjí jeho motivy.

Pohádky Oscara Wilda patří mezi literární klasiku a klenoty světové literatury.

Charakteristika postav:

Student – mladý, vzdělaní, sečtělý, plný iluzí o lásce, zamilovaný

Slavík – dobromyslný, laskavý, obětavý

Dcera profesora – lhostejná ke studentovi, nevděčná

Obsah:

Mladý student přišel od své milované nešťastný. Na druhý den má být u prince ples a ona mu řekla, že s ním bude tancovat pouze tehdy, pokud jí přinese červenou růži. Avšak v jeho zahradě žádná taková není. A tak sklonil tvář do dlaní, ulehl do trávy a začal plakat. V hnízdě na cesmínovém dubu ho slyšel slavík, vzlétl skrze listí a zvědavě čekal, co bude dál. Student litoval, na jakých to maličkostech závisí štěstí. Pronikl do záhad filosofie a pochopil i to, co psali moudří lidé a teď ztroskotá na tom, že nemá červenou růži. Slavíkovo srdce pookřálo. Vždyť každou noc co noc vypráví hvězdám o pravé lásce, o opravdovém milenci, kterého nikdy nepoznal, a teprve teď ho vidí. Mladík čím dál víc ztrácel iluze o přenádherném tanci se svou milovanou. Slavíkovi se zželelo mladého studenta, rozhodl se mu pomoci.

Vydá se k růžovému keři a prosí ho o červenou růži. Na oplátku nabízí, že mu zazpívá svou nejlíbeznější píseň. Ale keř jen zavrtěl hlavou. Má jen růže bílé. Poslal tedy slavika za svým bratrem, který obrůstá staré sluneční hodiny. Zaletěl k němu a poprosil ho, zda-li mu dá červenou růži. Ale opět zavtěl hlavou. Má jen žluté růže. I tentokrát byl poslán za bratrem, který rostl pod studentovým oknem. Ale i tento keř zavrtěl hlavou. Míval červené růže, ale zima mu zmrazila všechny cévy, mráz spálil poupata, bouře polámala větve.

Slavík zesmutněl. Copak není jediná možnost, jak získat červenou růži? Dozví se, že přesto existuje způsob jak červenou růži získat. Musí keři zpívat celou noc s trnem v srdci, pak se stane Slavíkova krev krví keře. Slavík si nejprve pomyslí, že smrt je příliš vysoká cena za jedinou květinu. Vzpomíná, jak je krásné sedět v zelném háji a pozorovat Slunce a jak líbezná je vůně. Nakonec ale dojde k závěru, že láska je víc než život a lidské srdce je důležitější než srdce ptáka. Letí za mladým studentem a sdělí mu, že dostane svou červenou růži. Za měsíčního světla ji stvoří z hudby a zbarví svou krví. Žádá od něj pouze to, aby byl věrným milencem, neboť láska je moudřejší než filosofie. Student ho příliš nechápe, protože znal jenom to, co je psáno v knihách. Dub mu ale porozumí. Slavíka si velmi oblíbil. Prosí ho, aby mu naposledy zazpíval, a pták mu vyhoví. Student si pomyslí, že se jedná o sobecké umění bez pravé upřímnosti. Uloží se ke spánku a myslí na svoji lásku.