wilde-slavik_a_ruze

Slavík zpívá celou noc s hrudí opřenou o trn, nejprve o zrození lásky v srdci chlapce a dívky. Na nejvyšší větévce vyrostla krásná bledá růže. Keř na něj zavolá, aby se k trnu více přitiskl, jinak přijde den a růže nebude hotova. Teď se ozývá píseň o zrození vášně v srdci muže a dívky. Keř opakuje svoji žádost a trn nyní pronikne srdcem. Slavíkem otřásá hořká bolest a zpívá o lásce, která nezemře ani v hrobě. Nádherná nachová růže je stvořena, ale Slavík si ji již neprohlédne, protože padne mrtvý k zemi s trnem v srdci.

Druhého dne otevře student okno a zaraduje se z krásné červené růže. Utrhne ji a vydá se k domu, kde bydlí dívka jeho snů. Když jí však nabízí nekrásnější rudý květ, namítne, že se jí nehodí k šatům. Synovec komořího jí navíc poslal pravé klenoty a každý přece ví, že klenoty jsou cennější než květiny. Student je velmi rozčarován dívčinou lhostejností a nevděčností. Hodí růži na zem do kaluže a začne se domnívat, že je láska neskutečná hloupost. Rozhodne se, že se vrátí ke svým knihám a bude studovat filosofii a metafyziku.

Hlavní myšlenka díla:

Pohádky Oscara Wildea jsou jedinečné a neopakovatelné. Nejsou to vůbec pohádky ve vlastním slova smyslu a malým dětem bych je rozhodně nedoporučila. Skrývají v sobě ovšem jisté poučení nebo radu a tvrdou realitu všedního života. Takže na druhou stranu by si je asi měl přečíst každý.

Na Slavíkovi a růži je vidět, kolik hezkých věcí se ztratí kvůli marnivosti druhých. Slavík obětoval svůj život kvůli studentovi, kvůli jeho štěstí. Kdyby počkal chvíli déle se svým rozhodnutím, nemusel by zemřít. Jeho oběť tedy vyjde nazmar, protože dívka dá přednost bohatství a zlatu.

Umělecké a kompoziční prostředky:

Kniha je psaná spisovným jazykem, který je moderní a čtivý. Wilde překvapuje čtenáře svou originalitou a příběhem. Dílo připomíná bajku, kde zvířata a rostliny mluví a mají své názory. Taky se zde skrývají jinotajné myšlenky, názory na svět, ponaučení a skrytá moudrost. Převažuje zde spousta metafor a personifikací. Je psáno v er formě.

Náměty vychází z lidové slovesnosti a Andersenových pohádek, ke kterým má díky příběhům i stylu vyprávění asi nejblíže. Přesto přese všechno se zde uplatňuje především autorova fantazie.

Teoretický rozbor:

• přímá řeč – „Podívej se, podívej!“ zvolal keř.

• metafora – přenesení pojmenování na základě podobnosti

– pozorovat Slunce v jeho kočáru ze zlata a lunu v jejím kočáru z perel

– pukne srdce

– proplul houštím

• přirovnání – růže bílé, jako mořská pěna, bělejší než sníh na horách

– růže žluté, jako vlasy mořské panny, co sedí na jantarovém trůně, žlutější než narcis, co kvete na louce

– jeho hlas zněl jako zurčení vody

• gradace – stupňování významu (viz. předchozí tučně)