woolfova-skvrna_na_zdi

Skvrna na zdi - Virginia Woolfová

Povídka v níž Woolfová vyjádřila svůj impresionistický estetický názor. Literárně ztvárnila proud vědomí pomocí impresí vzpomínek, volných asociací a myšlenek a dala jim estetický řád. Děj ustupuje do pozadí a pozornost je soustředěna spíše na nálady a pocity.

Autorka

Virginia Wolfová se narodila v Londýně roku 1882 do rodiny „velkého viktoriánce“ Sira Leslieho Stephena. Po smrti otce a matky se Stephenovi přestěhovali do čtvrti Bloomsbury a znovu po smrti bratra Thobyho se rodina opět přestěhovala. Dále je však navštěvoval Thobyho nejlepší přítel Clive Bell. Z těchto pravidelných čtvrtečních setkání se později vytvořila tzv. Skupina Bloomsbury, v jejímž jádru byl i levicově orientovaný politolog Leonard Woolf, za kterého se Virginia roku 1912 provdala. Bloomsbury Group byla skupina avantgardních umělců a intelektuálů.

Významná anglická spisovatelka, literární kritička, esejistka, vydavatelka, filozofka a feministka. Trpěla schizofrenií, již v mládí měla psychické problémy, částečně kvůli incestnímu obtěžování od svého bratra Geralda. Zabývala se rozborem vlastního chování, ovlivněného dětstvím, na základě psychoanalýzy Sigmunda Freuda.

V roce 1941 přišla neobyčejně silná duševní krize, Woolfová trpěla hlubokými depresemi. Kolem zuřila druhá světová válka a jelikož se s manželem (Židem) účastnili protifašistického odboje, tušila, co by ji čekalo, kdyby Velká Británie válku prohrála nebo kdyby byli zatčeni. Vzhledem k neúnosné situaci dne 28. března 1941 spáchala sebevraždu utopením v řece Ouse blízko svého venkovského domu v Rodmellu.

Dílo

V devíti letech začala se sourozenci vydávat vlastní noviny Hyde Park Gate News. Odmala si také všichni psali deník, jediná Virginia u psaní vydržela celý život. „Křičela“ sem to, o čem na veřejnosti musela mlčet, bylo to pro ni určitým osvobozením a také sebepoznáním a utvářením vlastní identity. Od roku 1915 až do své smrti si vedla i „spisovatelský deník“. V dnešní době patří k nejcennějším dílům tohoto typu v obrovské hodnotě.

Některá z jejích děl jsou součástí výuky o modernismu.

Ve svých dílech experimentovala s psychologickými motivy a různými možnostmi přerušovaného vyprávění a chronologie, soustředila se na emocionální stavy svých postav. Odvážně upozorňuje na „nezdravé“ vytváření neopodstatněných rozdílů mezi muži a ženami ve prospěch mužů. Posílila rozvoj feministického hnutí, prohloubila jeho argumentaci a stala se tváří vrcholné fáze první vlny feminizmu.

Romány:

Paní Dallowayová (Mrs. Dalloway 1925)

K majáku (To the Lighthouse 1927)

Orlando (Orlando 1928)

Vlny (The Waves 1931)

Kromě modernistických románů napsala také řadu krátkých povídek, z nichž některé vydal až tři roky po její smrti Leonard pod názvem Strašidelný dům. Tyto tří až 8-mi stránkové útvary byly pro spisovatelku cosi jako skicy, na kterých poprvé zkoušela své impresionistické, psychologické a časové experimenty. Patrně nejvýznamnější z nich jsou pak tyto dvě: Skvrna na zdi (r. 1917) a Kew Gardens (1919).