ČJL - výpisky

Dělí se na:

- začaly vznikat ZÁMKY a PALÁCE

(hodně oken, velmi zdobené…)

SGRAFIKA = vyškrabování omítky např.

Staroměstská radnice, Litomyšl, zámek Opočno atd.

- stavěly se měšťanské domy

- stavěli je převážně obchodníci

- byli velmi bohatí ale nebyli šlechtici

= začala vznikat nová společenská vrstva bohatých lidí (ne šlechtici)

Literatura

Dante Alighieri

- autor přechodu mezi starověkem a renesancí

- básník

- jako učenec studoval antická díla

- nejvýznamnější básnické dílo = BOŽSKÁ KOMEDIE

- soubor veršů

- má tři části

1. Peklo

2. Očistec

3. Ráj

• 1265 – 1321

• Italský básník a učenec

• Označován za otce italštiny

• Od mládí politicky činný -> vyústily ve vyhnání

• Jeho tvorba je spjata s gotikou, znaky jeho díla předjímají humanismus a renesanci

Božská komedie

• 1307 - 1321

Příběh začíná v temném lese symbolizujícím nástrahy lidského života.
Posmrtný svět, do něhož Dante z lesa vchází, má tři části - peklo, očistec a ráj.
V pekle a očistci je mu průvodcem antický básník Vergilius, kterého Dantovi posílá jeho múza Beatrice. V pekle se nacházejí hříšníci, Dante zde potkává mnoho svých přátel a vede s nimi dialog. V očistci jsou ti, kteří se provinili sedmi hlavními hříchy, o nichž učí katolická věrouka, ovšem na rozdíl od hříšníků v pekle mají naději na spásu. Přes očistec se kající básník dostává do ráje. Odtud
už je to jen krůček k samotnému sídlu Boha. Vergilius však jako pohan do ráje nesmí. Danta se na jeho prahu ujímá Beatrice a je zde sama jeho průvodkyní.

Giovany Boccaccio

(1313 – 1375)

• Tvůrce renesanční novely = “krátká próza“ – překvapivý závěr

• Rámcová stavba = jedna povídka tvoří rámec, v té jedné povídce se vypráví více povídek

• Významná povídka = DEKAMERON

  • 100 + 1 novel

  • Příběhy se týkají běžného života

  • Celé to skončí návratem do Florencie

Dekameron

(1349 – 1351)

Začátek příběhu se odehrává v roce 1348 ve Florencii, odkud deset mladých lidí (7 zen a 3 muži) uteče před morem na nedaleké venkovské sídlo Fiesole.
Kromě přátelství a příbuzenství je spojuje náhodné setkání v kostele, do nějž se šli modlit. Aby se na venkově nenudili, vyprávějí si po dobu deseti večerů
(mimo pátků a sobot, ty tráví modlením) vtipné, zajímavé nebo poučné příběhy - každý den deset. Většina z nich má eroticky nádech. Poslední den se vracejí do Florencie, odkud již černa smrt ustoupila. Každý večer příběhy spojuje nějaké hlavni téma, např. laská, která skončila spatně;
ženy, které přelstily své muže; to, co je každému nejpříjemnější, atd. Téma vyprávění volí vždy král či královna dne, kteří místo koruny používají vavřínový věnec

7.2

Francois Villon

• Inteligentní, nadaný, všechno chtěl hned, měl divoký život (holky a alkohol)

• Studoval univerzitu v Paříži, nepocházel z bohaté rodiny, učení mu nedělalo problémy; kontakty s podsvětím –> když to šlo, někde něco ukradl.

• Básník, psal i o lidech, kteří byli vysoce postaveni a mnoho lidem se vysmíval – byl zavřený – odsouzen k smrti (2x), ale vždy dostal milost.

• Účastnil se básnické soutěže na bohatém panství, když utíkal před strážnými, okouzlil Viléma, který to pořádal, tak mu udělil milost a nechal ho u sebe bydlet, později ho vyhodil, Francois byl později vyhnán z Francie a už o něm nikdy nikdo neslyšel.

• Vyšly soubory jeho básní (VELKÁ ČILI MALÁ ZÁVĚT) = kritizuje divoký život

• Villonova balada – (vysmívá se kurtoazní lyrice) lyrická skladba, velmi často o lásce, stavba: 4 sloky, 3 st. Dlouhý (8-16 veršů), 4 stol. Poloviční – poslání, ve všech slokách stejný poslední verš = refrén, poslání shrnuje celý sdělení básně, celá balada má pravidelný rytmus a rým, navzdory básník zpívá – Jarmila Loukotková je to vyprávění o Villonově životě