ČJL - výpisky

Sofoklés – Král Oidipus

Oidipus, jemuž bylo při narození předpovězeno, že zabije svého otce (thébského krále) a ožení se s vlastní matkou. Proto ho jeho vlastní otec dal pohodit ve skalách. Otrok, který to měl vykonat, se však slitoval nad dítětem a daroval ho pastýři krále korintského. Pastýř dal dítě svému králi a ten jej přijal za vlastní. Oidipus poté z korintského království uprchl a po cestě zabil muže, o němž nevěděl, že je jeho vlastním otcem. U města Théby vyřešil hádanku sfingy a zachránil tak město před nestvůrou a vděčný lid ho učinil králem a za ženu mu dal Iokasté, jeho vlastní matku, bývalou ženu krále Laia, Oidipova pravého otce. Při hledání příčiny moru sužujícího město se Oidipus dozvídá pravdu. Iokasté se oběsí a on se sám oslepí, aby neviděl strašné následky svých činů. Po nějakém čase je z Théb vyhoštěn.

• Oidipův komplex = syn se zamiluje do své matky tak moc, že bez ní nedokáže žít nebo hledá ženu velmi podobnou své matce.

• Elektřin komplex = dcera miluje svého otce tak moc že bez něho nedokáže být a hledá si muže podobného svému otci

Euripides – Médea

(Drsné drama)

Královská dcera Médea + Iáson = náčelník plavců, kteří hledali zlaté rouno. Médea se do něj zamiluje, zachrání mu život a pomůže mu najít zlaté rouno. Uteče do Korintu, cestou zabije bratra. V Korintu se jim narodili 2 synové. Iáson Médeu opustí, Médea zoufalá a nešťastná -> pomsta princezně (ohnivé šaty) = smrt + král taky. Médea zabije i oba syny + sama uteče

Aristofanes
- především komedie
- satira kritizuje negativní společenské vědy tím že je zesměšňuje
- Lysistráte -> kritizuje politickou situaci, kritizuje krále kteří chystají války, ale jejich manželky válku nechtějí, manželky s nimi nespí dokud válku nezruší


Helenistické období
- nejčastěji vznikají komedie
- nové komedie -> milostný příběh
- poezie -> pastýřské idely ( básně, milostné, příroda…)
- kultura se nerozvíjí
- od 1. století př.Kr. se začíná rozvíjet Římská kultura


Římská kultura
převzali kulturu od Řeků
neměli potřebu vymýšlet něco nového
dramata převedli do latiny

rozvoj komedie

každý římský autor má tři jména:

1) Titus Maccius Plautus
- autor komedií
- komedie o hrnci

výrazný rozvoj poezie

2) Gaius Valerius Catullus
- “Qidi et amo” = nenávidím ale miluji
- milostná poezie

3) Publius Vergilius Maro
- ve své poezii dokazoval že římští vládci jsou potomci bohů
- epos Aeneis syn bohyně Venuše Aeneis založil Řím

4) Publius Ovidius Naso
- milostná poezie - ve své době oblíbená
- píše o lásce jako o hře
- DÍLO: Umění milovat, Lásky
- smutek z vyhnanství => ŽALOZPĚVY
- ŽALOZPĚVY - touží se vrátit zpátky
- > proměny ( metamorfózy )

Pygmalion

sochař, který si vytvořil ideál své ženy (socha), bezhlavě se do ni zamiloval, prosil bohy aby mu ji oživili -> oživili ji a Pymalion si vytvořil svou ženu snů