15. I. Olbracht - Nikola Šuhaj Loupežník

Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj Loupežník

IVAN OLBRACHT

• 1882 – 1952 (19. – 20. století)

• Země původu: Česká republika

• Životopis:

• Vlastním jménem Kamil Zeman

• Levicově zaměřený spisovatel, publicista, novinář a překladatel

• Psal sociálně realistickou prózu s baladickými, psychologickými, dokumentárními a reportážními prvky

• Pracoval v Rudém právu, vězněn za politickou a novinářskou činnost

• Ve 30. letech tvořil na Podkarpatské Rusi

• Další díla: O zlých samotářích, Dobyvatel, Hory a staletí, Golet v údolí

• Charakter tvorby:

• prokreslená psychologie postav

• zobrazuje osudy výjimečných jedinců (rebelové, vyděděnci, příslušníci náboženských menšin), kteří často vzdorují svému okolí

• silné sociální cítění

LITERÁRNÍ EPOCHA: LEVICOVÝ PROUD MEZIVÁLEČNÉ ČESKÉ LITERATURY

• Období: po 1. světové válce

• Charakteristické rysy: reakce na sociální a hospodářské otřesy po 1. sv. válce a na říjnovou revoluci v Rusku, od 30. let socialistický realismus (ideologické vyznění, marxistická společnost

• Další významné osobnosti: Ivan Olbracht, Marie Majerová, Marie Pujmanová

NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK

• Literární druh: próza, epika

• Literární žánr: románová balada

• Prostředí: Zakarpatská Rus, ves Kolčava a okolí

• Obsah (námět):

Celý příběh je vsazen do už zmíněné zakarpatské Rusi. Tento kraj je zapomenutý, lidé jsou zde velmi chudí a jejich jedinou obživou jsou zdejší lesy, kde prý ještě žije Bůh a kde můžeme najít nejrůznější začarovaná místa, kam by nevkročil ani jelen, ani medvěd, ani člověk. Kniha má jako poslání vyjádřit oprávněné spravedlnosti lidí a touhu po svobodě.

Děj knihy začíná za války, kdy mladý Nikola Šuhaj a jeho německý kamarád utekli z fronty a schovali se v chýši jedné ruské ženy. Ta jim namíchala lektvar, díky němuž se od nich budou odrážet všechny kulky a nebude je možno zastřelit. Na oplátku jí slíbili, že si vezmou její dvě hloupé a zablešené dcerky. Na druhý den však zjistili, že je to čarodějnice, a tak ji zabili a utekli. Poté se rozešli každý svou cestou a nikdy se už nespatřili. Po válce se Nikola vrací domů do rodné Koločavy, kde také bydlí jeho milá Eržika, se kterou se pravidelně schází, a kterou velmi miluje. Jenže po válce je Koločava v totální bídě, a tak její obyvatelé začínají řádit. Vyrabují místní notářství a židovské obchody, sesadí starostu a nastolí nový řád. To se ale nelíbí četníkům, tak na ně druhý den posílají ozbrojenou eskortu vojáků, kterou je chtějí přinutit k poslušnosti. V tuto chvíli se však Nikola stává obávaným loupežníkem a zároveň legendou. Bohatým bere a chudým dává a nikdy nikoho – mimo sebeobranu nebo ze spravedlivé msty – nezabije. Se svými kamarády a mladším bratrem Jurajem přepadává poštovní vozy, bohaté Židy, krade zboží a peníze, které pak dává lidem. Četníci se ho pořád pokouší lapit, ale nedaří se jim to, tak lapí Eržiku. Přestože všechny, co s ním kdy promluvili, bijí a pronásledují, nikdo nejde proti němu. Nakonec četníci spolu s Židy vypisují odměnu na jeho hlavu. Nikolovi kamarádi se odměnou nechají zlákat – zčásti i proto, že zabil otce jednoho z nich. Vylákají ho na louku a jeden z jeho kamarádů mu zatne zezadu sekyru do hlavy a Nikola umírá. Nakonec však stejně žádnou odměnu nedostanou. Eržika se po jeho smrti znovu vdá a porodí jeho dceru Anču. Nikola je pohřben na Koločavském hřbitově, bez náhrobku a bez rakve, ale jeho legenda žije dál v Koločavských lesích.