16. Krysař

Hlavní myšlenka

Autor kritizuje odsuzování člověka – Krysař je užitečný, přesto ho nikdo nevidí rád a téměř všichni, kromě Agnes, se ho bojí. Také kritizuje povrchnost, pokrytectví, maloměšťáctví. Původcem veškerého dění je touha: sen o lásce, který se krysaři ve vztahu k Agnes snad konečně naplní, sen obyvatel Hameln o „jiném, krásnějším životě“ v zemi sedmihradské, kde „lidé jsou dobří, neubližují si ani neraní“, kde „není hříchu ani viny“. Také sen Seppa Jorgena, kde „jiný život čeká. Nikdo už se nebude tam Jorgenovi smát…“

Píšťala je symbolem života – její zvuk probouzí vzpomínky a touhy obyvatel. Dokáže překrýt realitu vizí lepšího života a dokáže strhnout i všechny ostatní.

Charakteristika knížky

Krysař je povídka psaná formou prózy, která vznikla v roce 1915. Zdrojem byly staroněmecké pověsti, které jsou oživeny pohledem autora na svět. Kniha zesměšňuje ctihodné občany, poukazuje na zneužívání veřejných funkcí a lhostejnost k neštěstí druhých. Na začátku autor představuje všechny hlavní postavy, které jsou postupně zaplétány do děje a poté jsou odhalovány jejich převážně negativní vlastnosti. Pro dílo jsou typické symboly: ďábel – něco špatného; krysař – svoboda, nezávislost, tulák; kojenec – nový začátek, aj.

Další díla: Milá sedmi loupežníků – lyrickoepická poema* o dívce, která přivádí na šibenici své druhy, aby pomstila úkladnou vraždu svého milého.

Lehké a těžké kroky – úzkost nad zkouškou národa ve válce, odsouzení slabošství.

Anebo – lyrický deník, obavy o osud národa, odevzdaného do vůle osudu.

Okno – vznikla převážně ve vězení, báseň Země mluví – vrchol celé tetralogie, dialog mezi synem národem a matkou vlastí, vztah k národu není jen záležitost citu, ale hlavně svědomí a morálky.

Devátá vlna – osobní lyrika, předtucha smrti.

Zmoudření Dona Quijota – vrchol Dykova dramatického umění, přepracování Cervantesova románu, motiv ztroskotání lidské touhy po velikosti a kráse, Quijote je chápán jako bojovník za ideály a pravdu.

Anarchičtí buřiči – Jejich vůdčí osobností byl S. K. Neumann. K hnutí patřili F. Šrámek, K. Toman, J. Hašek, P. Bezruč a F. Geller. Sbližoval je radikalismus, bohémský život, revolta, destrukce měšťanského světa individuálním činem (atentáty), existenční nezajištěnost a sociální postavení (měli blíž k proletariátu než k měšťanstvu), ale i shodné dobové prožitky (politické, kulturní, literární). Mezi znaky anarchismu patřila např. spolupráce s dělníky, odmítnutí autority státu a marxismu (ten je podle nich příliš umírněný), individualismus, utopický socialismus, svoboda jedince, propagace volné lásky, emancipace ženy, její vymanění z falešné morálky a hospodářské závislosti na muži, odpor k maloměšťanství, antimilitarismus. Další znaky: úsilí o revoluční proměnu společnosti založenou na sociální spravedlnosti a svobodě bez konvencí a autorit (církevních i vojenských). Psali poezii, která je přímočará, bojovná, kritická, srozumitelná, má často formu popěvku.