7. Kytice

Kytice

Karel Jaromír Erben

Karel Jaromír Erben (1811–1870)- básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (písně, pověsti, pohádky, říkadla), vydavatelstaročeských literárních památek, překladatel, novinář - narodil se 7. 11. 1811 v Miletíně do řemeslnické a písmácké rodiny(Ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však později bohužel zemřel a ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl vadou výslovnosti, koktal.)- studoval práva a filozofii, seznámil se s Fr. Palackým, s nímž pak spolupracoval

Další díla:

Prostonárodní písně a říkadla (1864)Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečí původních (1865)nedokončený soubor pohádek vydal V. Tille − pohádky Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda,Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a Liška Ryška.

Literární druh:

Poezie

Literární žánr:

Balada

Literární směr:

19. století, třetí a čtvrtá etapa NO (1830−1848 a v 50. letech) i po NO

Postavy:

Král – bohatý, sebevědomý, chtivý, rozhodnutý, smlouvavýBabice – chudá, udivenásestra Dorničky − zlomyslná, chtivá, nenávistnáDornička – krásná, hodná, pracovitá, milujícíDědeček – rozumný, hodný, přátelský, umí udělat správná rozhodnutíchlapec – smlouvající, rozumný, poslušný

Stručný obsahy balad:

Kytice: Mrtvá matka ztělesňuje matku vlast. Její děti na ni nikdy nezapomenou a zůstanou jí věrné. Děti hledaly svou matku a nalezly prostý kvítek, který nazvaly mateřídouškou. Vůně kvítku jim připomínala jejich nejdražší matku. Jako každý miluje svou matku, tak by měl milovat svou vlast. Proto se kvítek v druhé části básně stává symbolem vlasti.

Poklad: Matka jde se svým synkem na Velký pátek do kostela, ale když běží podle skály, uvidíu kostela veliký kámen, který byl otevřený, proto žena viděla jasno. Čím víc je uvnitř skály, tím víc se šíří záře. Poté uvidí samé zlato, stříbro, rubínový strop, mramorové dveře. Rozhodne se, že položísynka na zem, bere si co nejvíc zlata a odchází. Synek na ni křičí, ale ona odchází a říká, že hned bude zas nazpět, ještě 2 x přiběhne a odběhne, až nakonec je ve skále jen kamení a synek nikde. Celý rok čeká matka u skály a po roce na Velký pátek slyší synka, jak křičí. Vezme ho do náručí a utíká s ním domů, po zlatě se ani neohlédne.

Svatební košile: Dívka čeká na svého milého, který je na vojně. Každý den se za něho modlí, až jednoho dne ji Panna Marie splní její přání. Její milý zaklepe na okno její světničky, ona utíká za níma běží spolu na jeho panství. Po cestě se jí milý vyptává, co si vzala s sebou, a dívenka danou věc (náboženské předměty) musí zahodit, aby byli rychlejší. Když se blíží k cíli, vidí dívenka kostel, což je milého hrad, a hřbitov, což je jeho sad. Dívenka chce domů, ale on ji zavře do komory, kde je mrtvý muž. Její milý ho budí a chce, aby ji zabil, ale ona se modlí k Marii a ta jí vždy pomůže. Pak slyší kohouty a mrtvý muž už se nepohnul, venku bylo ticho. Dívenka udělala dobře, že věřila v Boha.