Jefta a jeho dcera_V002_o
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Především se tu vypráví, jak je bastard Jefta svými bratry připraven o dědictví a vyhnán, ale pak má jako vůdce tlupy takové úspěchy, že ho jeho kmen ve válečné tísni povolá nazpět a učiní ho svým náčelníkem. Na to navazuje líčení o jednáních, v nichž náčelník Jefta se nepřátelskému králi pokouší důmyslně a teologickoprávnickým způsobem dokázat, že Izrael má na východní Jordánsko nárok. Tyto vývody se divně vyjímají v ústech vůdce tlupy, jak byl zpodoben v první části vyprávění; kromě toho si pozdní autor plete nepřátelské bohy, které Jeftovi vkládá do úst. Pak následuje třetí, krásný a vzrušující příběh o Jeftově slibu a o obětování jeho dcery; na tomto vyprávění, které vytvořil skutečný básník, změnili pozdější zpracovatelé jen málo. Čtvrtá epizoda, připojená bez jakékoli souvislosti, vypráví o zuřivé, nesmyslné bratrovražedné válce mezi Jeftovým kmenem a kmenem Efraim, o válce, která končí neobyčejně surovým, krvavým žertem. […]
Nejstarší z nám známých básnických děl o obětování milovaných lidí vznikla současně v Izraeli i v Heladě, patrně v devátém století před naším letopočtem. Tehdy vyprávěl jeden z básníků kyperského epického cyklu o Agamemnonovi, který obětuje svou dceru Ifigenii; jiný řecký básník napsal přiběh o Idomenneovi, který následkem nešťastného slibu Poseidónovi zabije svého syna. V téže době vyprávěl v Izraeli básník, kterého nazýváme Elóhistou, o obětování Izáka, a v té době vznikl také příběh o Jeftově slibu. V obou zemích byly tehdy ještě přinášeny lidské oběti; ale hebrejští i řečtí básníci viděli už tenkrát v obětování vlastního syna nebo dcery něco nelidského. K oběti připraveného Izáka bůh nakonec ušetří, také Ifigenie je zachráněna. Jefta splní svůj slib a tato oběť přinese zdar a požehnání nejen jeho kmeni, ale celému národu, který se po dlouhé době rozbrojů opět sjednotí. Ale Jefta za to všechno těžce zaplatí.
(L. Feuchtwanger, doslov k románu)
struktura ústní zkoušky
1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)
2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla
3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého
4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika