Karel Jaromír Erben - Kytice (rozbor) hotovo
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Karel Jaromír Erben – Kytice (rozbor)
I. Charakteristika - Jde o poezii, která vyjadřuje příběh. Psána ve verších. Jedná se o sbírku baladických básní, které na sebe nenavazují.
Literární druh: lyrickoepická báseň (vyjadřují děj, časovou souvislost)
Literární žánr: balada
Literární forma: poezie
II. Kompozice díla - Převažuje forma lidové balady, ale nalezneme ve sbírce také pohádku (Zlatý kolovrat), legendu (Záhořovo lože) a pověst (Věštkyně).
Balada: básnický literární žánr na pomezí lyriky, epiky a dramatu; má smutný až ponurý děj, líčený s citovým zaujetím; uplatněn dialog, který zaručuje rychlejší dějový spád; balada má tragické vyznění, často se v ní vyskytují nadpřirozené bytosti; tematicky zachycuje marný zápas člověka s přírodou či společností. (F.L.Čelakovský, Jan Neruda; sociální baladu psal Jiří Wolker).
III. Základní myšlenka, téma - Erben se zde zabývá otázkou lidských vztahů, ve kterých klade důraz na problém viny a trestu. Konflikty v lidském životě podle něj vznikají především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází - často nepřiměřený - trest (= fatalismus).
Události, které jsou námětem jednotlivých skladeb, jsou tragické. Velký důraz je kladen zvláště na vztah matky a dítěte (mateřská láska - Polednice aj., popřípadě nelásky Poklad, Dceřina kletba aj., matka jako symbol vlasti - úvodní báseň Kytice). Erben svaluje vinu na jedince, kteří se proti trestu bouří. Velkou roli hraje v básních příroda a nadpřirozeno. Pouze malá část básní obsahuje motiv nápravy provinění (např. Poklad).
Erben v celé sbírce nabízí obraz dávných lidových představ a lidového názoru na život; je zde patrný vliv bájí.
IV. Kontext autorovy tvorby - Karel Jaromír Erben byl básník, dramatik, sběratel lidové slovesnosti, představitel romantismu vycházejícího z folklóru a národních tradic.
Sbírka Kytice byla vydána v roce 1853, nejprve vyšlo 11 balad časopisecky.
V. Literárně historický kontext - Česká romantická literatura spadá časově do třetího období procesu národního obrození - zejména do tvorby příslušníků generace 30. let 19. století. V této etapě dochází ke sbližování literatury se životem a romantismus v ní postupně převládá. Určitě by zde měla zaznít jména jako Josef Kajetán Tyl - zdůrazňoval lásku k vlasti a národu, Karel Hynek Mácha - tematizoval ve svém díle světobol a rozervanost, popřípadě můžeme zmínit také Karla Sabinu a Josefa Václava Friče. Romantické tendence nalezneme také v tvorbě Boženy Němcové - idealizace vlastního dětství a mezilidských vztahů. Na pomezí romantismu a realistické literatury stojí satirická poezie Karla Havlíčka Borovského.
VI. Charakteristika postav - Hrdinové představují typy obecné, nejsou příliš konkretizováni - jsou ztělesněním lidských vlastností. Mezi postavami dominují ženy (matky, dcery), kterým autor projevil společenské uznání - dárkyně života. Postavy odmítají potrestání (kají se). Důvodem provinění může být závist (Kolovrat), chtíč po bohatství (Poklad), touha po budoucnosti (Štědrý večer), marnosti slov (Polednice), vražda (Holoubek) atd.