Klíma - Má veselá jitra

V sobotu ráno (zlodějská povídka)
Autor staví pro svoje auto garáž. Nemůže však sehnat dřevo, protože nemá na úplatek pro ty, které ho měli dovézt. Poslední peníze dal svému kamarádovi Liborovi za sehnaný cement. Kamarád Libor staví spoustu vil.
Když nemohou sehnat potřebné dřevo bez dlouhého čekání, tak se rozhodne, že půjdou vzít fošny z jedné stavby poblíž, kde se stejně jen rozkládají a kde nejsou potřeba. Jde tam s inženýrem Merunkou, který je poctivý a slušný a je mu krádež fošen proti mysli. Cestou vypráví o zjevení Matky Boží a o zázračné vodě, která ho zachránila, když nemohl dýchat.
Při krádeži fošen autor vidí nedostavěnou vilu a v ní čtyři slušně oblečené pány, kterým na stole tancuje tanečnice, o které jí vyprávěl kamarád Libor.
Vrátí se zpět se čtyřmi fošnami a dozví se, že by jich potřebovali ještě aspoň tři krát tolik. Druhý inženýr na stavbě, pan Králík, vypráví o příběhu pana Merunky, který byl kdysi zavřený na deset let za šíření papežského listu. Rozhodne se, že už tam s panem Merunkou nepůjde, protože by to pan Merunka nemusel zvládnout.

V neděli ráno (bláznovská povídka)
Tato povídka se odehrává na vesnici, kde autor dočasně přebývá na pozvání jeho kamaráda faráře Petra, aby mohl v klidu psát. Jeho přátelé totiž sepsali chartu, kterou autor nepodepsal, ale přesto byl brán za toho, kdo ano. Začali mu psát lidi, kteří s ním souhlasili, ale i ti, kteří ho uráželi, a tak neměl klid na psaní.
Tehdy za ním chodil jeden pan profesor. Tomu zakázali vydávat jeho filozofické články, přednášet na fakultě a vyhodili ho z filosofického ústavu. Poté se nervově zhroutil a prohlásili ho za blázna – tudíž dostal invalidní důchod. Psal polemiky, které mu nechtěli tisknout, a tak je psal doma na stroji a rozdával autorům a odborníkům. Kvůli tomu chodil i za autorem. Na jeho doporučení si zabezpečil papíry, které nosil zpočátku jen tak, tudíž bylo riziko, že by ho chytili a zavřeli za velezradu. Začal materiály nosit v zaheslovaném kufříku, od kterého ale věčně zapomínal heslo.
Autor se tedy přemístil na nějakou dobu na vesnici. Poznal se tam s cikánkou Magdalénou, která ho sváděla i při kázání v kostele. Do kostela chodili i dva blázni, Karel a Lukášek. Karel měl sebevražedné sklony a Lukášek byl génius. Jednoho dne přišly povodně a Karel viděl, jak někdo chodí po vodě. Brali to jako vidinu blázna. Později voda stoupla a k domu autora připlula Magdaléna na loďce a tvrdila, že nějaký pán s kufříkem stojí uprostřed té pohromy na posledním suchém místě. Při plavbě Magdaléna vypráví svůj příběh o rodičích, kteří ji zavrhli a o matce, která ji nechala zavřít, protože si myslela, že jí ukradla kabát, který si jen půjčila. Magdalénu zavřeli do pasťáku a poté poslali do této vesnice, kde jí je lépe než doma.
Při příjezdu loďkou k dotyčnému autor zjistil, že je to pan profesor, který mu přivezl další materiály opět ve svém kufříku. Nabrali ho na loďku a pluli zpět k autorovu domu. Kolem nich pluly věci z ostatních domů. Pan profesor předal kufřík autorovi, ale neznal heslo, na které si vzpomněl, ale není jisté, zda bylo správné.