Komenský

Dne 26. 4. 1616 byl v Žeravicích vysvěcen na kazatele a následně odešel do Fulneku, kde působil jako rektor tamější školy a jako kazatel Jednoty bratrské. Po porážce stavovského povstání byl nucen se skrývat na různých místech v Čechách a na Moravě, protože odmítal konvertovat ke katolictví. V roce 1624 začal působit v Brandýse nad Orlicí na panství svého ochránce Karla staršího ze Žerotína. Na podzim roku 1627 se během svého tajného pobytu ve východních Čechách seznámil s Kristinou Poniatowskou, schovankou Angeliny Zárubové z Hustiřan, majitelky panství Horní Blanná. Sedmnáctiletá Kristina trpěla duševní chorobou, prý po zhlédnutí komety nad zámkem 12. listopadu 1627 upadala do vytržení a prorokovala budoucnost. Komenský dorazil do Horní Blanné, aby proroctví zapsal.

Po vydání Obnoveného zřízení zemského, které prohlásilo katolické náboženství za jediné povolené v českých zemích, odešel v roce 1628 jako pobělohorský exulant do Lešna. Zpočátku doufal, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto psal česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství. V Lešně byl zvolen biskupem a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká část jeho děl. Díla Komenského si postupně získala věhlas po celé nekatolické Evropě. Byl zván na univerzity několika zemí, nabídky však odmítal. První významnou nabídku Jan přijal až roku 1641, kdy se rozhodl vyhovět pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademii věd. Kvůli zvyšujícímu se tlaku anglické občanské války Anglii opustil, avšak zanedlouho dostal pozvání z řady dalších zemí. V tuto dobu si Jan uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a myšlenky. Roku 1642 odešel přes Amsterdam do Švédska, kam byl pozván, aby vedl reformu tamního školství a napsal pro ni učebnice. Kvůli rozporům s donátory i spolupracovníky nakonec učebnice požadované švédským kancléřem Komenský nevytvořil. Roku 1648 se vrátil zpět do Lešna. Když byl uzavřen Vestfálský mír, skončily tím naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučil s vlastí a církví spisem Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Roku 1651 přijal pozvání sedmihradského knížete Jiřího Rákócziho do Šarišského Potoka, kde měl u jeho dvora organizovat reformu školství a pansofickou sedmiletou školu. Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. Otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jež byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů a také zde vznikla učebnice Svět v obrazech a Škola hrou. Z ní Komenský s úspěchem předváděl, nakolik jsou děti schopné podat dramatický divadelní kus, ve školním prostředí. Roku 1651 také oddal falckou princeznu Jindřišku Marii se Zikmundem Rákóczim. Téhož roku se rozhodl vrátit zpět do Lešna. Motivací jeho návratu byla jistě i touha po krajanech a blízkých, ale zejména změny v mezinárodní politické situaci. V letech 1654-1655 se objevila možnost vytvoření velké protihabsburské koalice, složené z revoluční Anglie, Švédska a Sedmihradska. Čeští exulanti v Polsku opět začali věřit, že by mohla nastat vhodná doba na vyřešení české otázky. V roce 1654 se obrátil k vůdci anglické republiky Oliveru Cromwellovi s žádostí o finanční a vojenskou podporu. Dokonce připravoval ze svých řad a ze svých prostředků vojsko, které mělo pod vedením bývalého švédského plukovníka Václava Sadovského ze Sloupna, vtrhnout do Čech a vyvolat tam podle jejich mínění celostátní povstání. Jejich naděje se zvětšily, když švédský král Karel X. Gustav úspěšně zahájil tažení proti katolickému Polsku. Čeští exulanti byli za tento přístup prohlašováni katolickou veřejností za zrádce. Výsledkem tohoto nepřátelství bylo vypálení Lešna v roce 1656 a tím i zničení centra Jednoty bratrské v Polsku. Po zkáze Lešna musel Jan Amos hledat nové útočiště. Přijal pozvání od Vavřince de Geera do Amsterdamu v Nizozemí, kde strávil zbytek svého života. Žil v bytě na jedné z nejlepších ulic, kde se konečně mohl v klidu a pohodlí věnovat pracím všenápravným. Od roku 1656 získal Komenský z rozhodnutí městské rady pravidelný příjem a dotace na dokončení didaktických a pansofických spisů. Společníkem mu zde byl například Rembrant van Rij a se zhoršujícím se zdravím také čím dál častěji lékař Nicolaes Tulp. Jan se v této době aktivně účastnil mírových jednání v anglicko-nizozemské válce. V Amsterdamu byla vydána polovina z celého Komenského díla, které se setkaly s velkým ohlasem. V roce 1658 odmítl pozvání z okruhu Olivera Cromwella, aby se zbývající Čeští bratři vystěhovali do Irska. Revelacemi, které byly v Evropě oblíbeným žánrem, chtěl burcovat evropské svědomí proti útlaku náboženské a národní svobody. Po smrti Vavřince de Geera Komenský začal uvažovat o tom, že by se usadil někde blíž k vlasti nebo u Petra Figula Jablonského, který žil se svou rodinou v Memelu, dnešní Klajpedě. Významným momentem v životě Komenského byla informace od přátel z Anglie, že v roce 1662 vznikla Královská učená společnost. Vznik této společnosti považoval za dědictví svých myšlenek. Celý život usiloval o to, aby každý člověk byl poučen o dosavadním pokroku vědy a společenského rozvoje. Sám také obdivoval technické vynálezy. Samozřejmě měl i své odpůrce, kteří nechápali pokrokovost a velkorysost jeho výchovných myšlenek. Jedním z nich byl Samuel Maresius.