Kompletní historie literatury a dramaturgie

DOMÁCÍ LITERATURA: ČESKÁ LITERATURA /= 3. fáze NO/– ROMANTISMUS (30.– 50. léta 19.st.), 1848 – revoluce; - reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu; - usiloval o svobodu člověka, lásku, celkový prožitek; představivost a citovost převládá nad rozumem, převažuje pocit vášní a vymyšlených věcí (fantazie);- v dílech je náročný děj a základem se stala některá díla amerických autorů; Znaky romantismu: důraz na city; tajemná, mystická prostředí; nešťastná láska; boj hrdiny se světem; melancholie; marný boj; rozporuplnost; hrdina si myslí, že je lepší než ostatní; autostylizace 11. K. H. Mácha – znaky díla- smyslem života; cítí se osamělý; protiklad snu a skutečnosti; jediná jistota – zem, národ próza: Pouť krkonošská; Obrazy ze života mého; Marinka; Kat; Křivoklát; Cikáni dramatické pokusy: Bratrovrah; Bratři Máj- lyrickoepická báseň, považována za základní dílo moderní české poezie, v krajině pod Bezdězem, u Doks; otcovražda; tragédie tří lidí – Viléma (= strašný lesů pán), Jarmily, svůdce; - básník po sedmi letech přichází na popraviště, přemýšlí nad osudem Viléma, ztotožňuje se s ním, má podobný nešťastný osud > proto na konci skladby polituje také sebe : „ Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“ (subjektivizace básně); úvahám o smyslu života; kritika tehdejší společnosti ; Vilém obžalovává společnost; 4 zpěvy, 2 intermezza (zpomalují nebo vysvětlují děj) 1. zpěv: obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie; zoufalá Jarmila, čeká 20 dní na Viléma, přichází posel,že Vilém zabil jejího svůdce, nyní je ve vězení a čeká na popravu > Jarmila se utopí 2. zpěv. Znázornění času – věčnost přírody X doba do popravy Viléma; vězeňská scéna, noc před popravou; nejfilozofičtější část díla; Vilém přemýšlí o svém osudu (z otcovy viny se stal loupežníkem a pomstil Jarmilu – vraždil jako „slepý nástroj osudu“); Lidská společnost zná jen mechanicky právo, nezajímá ji, odkud se ve světe vzalo zlo a kdo je za něj odpovědný; Viléma děsí pomyšlení na posmrtný život, bojí se prázdnoty, která následuje po smrti) intermezzo: půlnoční popraviště, pojato dramaticky; tvorové, květiny, přírodní úkazy, duchové; příprava na Vilémovu smrt 3. zpěv: vrchol básně; krása přírody X lidský osud; cesta na popraviště, loučení se životem, poslední pozdrav patří rodné zemi –láska k ní, vlastenectví (země – jediná jistota,kolébka, matka, vlast), vzpomínka na dětství nejkrásnější období života; intermezzo: obraz horské přírody, popraviště po Vilémově smrti. Volání lesů, přírody; 4. zpěv: básníkovo ztotožnění s hrdinou, po letech přichází na popraviště, úvahy nad tragickým osudem; umělecké prostředky: - obraz přírody– kontrast – ztotožnění s hrdinou- básnické prostředky (epiteta, metafory, personifikace, kontrasty , oxymóron, metonymie , apostrofa, časté užívání barev; zvukové hodnoty díla –pravidelné opakování stejných či podobných hlásek > libozvuk (rytmus - vzestupný (jamb – zač. 1. a 2. zpěvu), trochej) , zvukosled, zvukomalba, opakování celých celků > hudebnost verše; dobový ohlas Máje Karel SABINA– Na poušti; Oživené hroby; Josef Václav FRIČ – Paměti DRAMA & DIVADLO (30. – 50. léta)- autoři ve Stavovském divadle: Jan Nepomuk ŠTĚPÁNEK– Čech a Němec; Václav Kliment KLICPERA– Rohovín Čtverrohý; Divotvorný klobouk; Hadrián z Římsů; Josef Kajetán TYL – tvůrce českého realistického dramatu, autor textu naší národní hymny; historické povídky z české minulosti: Rozina Ruthardová; Dekret kutnohorský; Braniboři v Čechách; Rozervanec – povídka; kritika Máchy;; Poslední Čech; dramatická tvorba: dramatické báchorky- Strakonický dudák aneb hody divých žen; Lesní panna aneb cesta do Ameriky; Jiříkovo vidění; hry ze současnosti: Paličova dcera; Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka; Pražský flamendr; Tvrdohlavá žena; historické hry: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři; Jan Hus; Jan Žižka z Trocnova